Ze sledování jednání a projevů, které pronesli oba prezidenti na půdě OSN, jasně vyplynulo, že obě země se shodují, že Islámský stát představuje nebezpečí a je třeba se mu postavit. Jednání dosavadní rozdíly nepřeklenuly, i když je obě strany označovaly za „konstruktivní“. Zároveň se obě vlády neshodly na tom, jakou roli má mít v rámci „společného“ boje proti IS současný syrský režim prezidenta Asada. K žádnému washingtonskému diplomatickému průlomu nedošlo. Pokračuje situace, kdy mají Rusko a USA stejného nepřítele, ale různé přátele a zájmy. Situace se dramaticky proměnila poté, co Rusko vstoupilo do bojových akcích v Sýrii – na požádání oficiálního Damašku a ve spolupráci s Asadovou armádou. A dva dny po Putinově projevu v OSN a setkání s Obamou.

Spor o Asada pokračuje v nových podmínkách

Spor o Asada a o další osud Sýrie tak pokračuje v nových podmínkách ruského vstupu do syrského konfliktu. Dodejme, že Spojené státy v něm figurují oficiálně vojensky (a rovněž neoficiálně, což bude platit i pro Rusy) už delší dobu a že letecky útočí na syrské cíle bez konzultace s Damaškem a bez patřičné resoluce OSN. Z analýzy Daniela Veselého vyplývá, že je americká přítomnost v Sýrii staršího data: podle všeho Washington podkopával Asadův režim už před rokem 2011, v době, kdy byl ještě jeho spojencem v boji proti terorismu. Ze všech těchto rozdílů v pozicích se dalo usuzovat, že vojenská strategie obou zemí bude stavět na odlišné taktice.

Rusko trvá na tom, že Asada je v daný moment nutné podpořit a z dlouhodobějšího hlediska chce, aby v Sýrii fungoval sekulární politický režim. V posledním textu ruské Gazety.ru se objevila zajímavá informace, která doplňuje ruskou mozaiku zájmů v Sýrii a na Blízkém východě: že totiž vedle geopolitických zájmů má snad být ve hře i stavba nového plynovodu z Kataru přes Sýrii do Turecka a dál do Evropy, což by změnilo potenciálně a dost dramaticky pozici Gazpromu na evropském trhu. Pokud je to pravda, tak to není žádný přehlédnutelný detail, ale otázka ekonomického a geopolitického kalkulu Ruska (Gazprom je klíčovou firmou-pilířem putinského Ruska). Argumentace, že Rusové podporují Asada i přes to, že má v rámci války na svědomí životy lidí, je samozřejmé pohodlnou a legitimní kritikou Ruska. Na druhou stranu argument, že odchod Asada v daný moment nepředstavuje žádné reálné řešení syrské občanské války, dává rovněž smysl. Objektivně dnes v Sýrii platí výběr mezi zlem, nebo menší zlem. To pokud budeme situaci vnímat skrze kategorie dobra a zla.