Vypadá pikantní, že premiér Nečas na evropské úrovni odmítá to, co doma halasně prosazuje. Tento postoj nemůže překvapit, když víme, že ona Fiskální úmluva a související opatření se netýkají jen veřejných rozpočtů, ale také nastavují pravidla proti „pažravosti“ spekulativního kapitálu, jako jsou např. daně z finančních transakcí. To se dotýká těch, za něž premiér prokazatelně kope. Na jedné straně prezidenta, který si tak protiústavně drží v ruce „vlivové“ drátky, na druhé straně zájmových skupin.

Premiér v úvodním projevu na ideové konferenci jako zjevenou pravdu řekl, že evropská ekonomika narazila na svůj strop a v následujících letech bude stagnovat. Reformy proto musí pokračovat. Ostře se pustil i do ČSSD. Sociální demokraté podle něj agresivně prosazují přijetí evropské smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, přitom svým voličům zatajují, že by pak svůj program museli "skartovat".  Zcela podle hesla zloděj křičí, chyťte zloděje. Je faktem, že za vlády Topolánka, Nečase a Kalouska zadlužení vzrostlo proti situaci za sociální demokracie téměř o jednou tolik.

„Co je nejtragičtější, je fakt, že premiér Nečas si osobuje právo, své vlastní návrhy nálepkovat jako reformy a pro další navrhovaná opatření navrhuje "skartaci". "

Další „pikoška“ je, jak se premiér naráz bije v prsa za solidaritu. Kdyby to skutečně byla hodnota, kterou přijímá, neměl by problém s dorozumíváním v Poslanecké sněmovně a nemusela by ODS parlament válcovat svou stopatnáctkou. Proč neudělal to, co dělají všichni jinde - totiž v opatřeních, které se dotýkají všech a budou mít dlouhodobé dopady a nehledal celospolečenskou shodu? Nejspíš proto, že jeho tvrzení jsou opět jen marketingové triky na voliče podle hesla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. (A musí pospíchat, aby to stokrát stihl do krajských voleb.)