Blíží se evropské volby a tak bych chtěl, aby Evropa nebyla strašidlem, kterou z ní dělají občas česká média a bývalý president Klaus. Ostatně moje dcera Aneta vytvořila krásnou knížečku omalovánek pro děti pod názvem Evropa není strašidlem (za ten nápad ovšem vděčím Heleně Suché, vedoucí mé kanceláře). Pokusím se tedy o zamyšlení nad tím, proč jsou evropské národy tak různorodé, a přece tvoří jednotu. Začnu v Německu. Němce spojuje s pořádkem, disciplínou a vůlí k výkonu. A také se zkušeností s německým militarismem. Zkusím se na věc podívat trochu jinak.

Německá duše

Tak se jmenuje kniha, která před dvěma lety přišla na pulty německých knihkupectví. Čtenář se tam dozví o literatuře, hudbě, o německé kuchyni, o německém pivu, o zvycích atd. Já osobně bych sázel na německou filosofii a na německou hudbu. Kdysi jsem napsal, že evropská duše rozkvetla zejména v hudbě a pro mne z německé hudby je největší osobností Johann Sebastian Bach. Těžko si lze představit, že jeho synové Carl Philipp Emanuel a Wilhelm Friedemann byli slavnější než jejich geniální otec. Teprve od doby, kdy Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku roku 1829 provedl s kolosálním úspěchem Matoušovy pašije, patří zase Bachovi to místo, které si zasluhuje.