Události posledních týdnů nyní fackují tváře nás všech hanebnými událostmi. Fašistický režim na Ukrajině je podporován Evropou, která mlčí, když na východě znovu vraždí civilisty včetně dětí, mlčí, když ukrajinský fašistický premiér symbolicky v Německu hanobí hrdinství země, která Evropu zachránila. A bude mlčet i po té, co nyní polský ministr zahraničí v hanobení pokračoval, otevřeně lhal o Ukrajincích osvobozujících Osvětim, i když ještě stále každý ví, že symbol nacistické vraždící mašinérie Auschwitz osvobodila sovětská Rudá armáda, v níž se nikdy nehledělo na etnickou příslušnost jejích vojáků.

Vrcholem ponížení Ruska mělo být nepozvání prezidenta země-osvoboditelky na oslavy 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora. Ponížení se skutečně podařilo. Ponížena ale nebyla památka sovětských hrdinů, kterou ponížit ani nelze. Nýbrž ponížen byl zdravý rozum, víra v dobro a láska ke všem lidem bez rozdílu – všechny ty hodnoty, které stály proti fašismu a nacismu a které jsme zavázáni ctít. Tyto hodnoty jsou nyní opět v ohrožení.

Místo připomínky hrdinů byl na oslavách 70. výročí v Polsku vystaven na odiv symbol neofašismu, teroru a pohrdání lidským životem – Petro Porošenko, toho času oligarcha, ukrajinský prezident a vrah, pozvaný osobně polskou premiérkou Ewou Kopaczovou. Prezident země, jejíž národní ikonou se za jeho vydatného přispění znovu stal Stepan Bandera, masový vrah mimo jiné Poláků a Židů.  Tak daleko sahá nenávist některých Slovanů k Rusku. A tak hluboko dokáže klesnout pokrytectví Evropy.