Děkuji, vážený předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

dnes nebudu podávat žádný pozměňovací návrh, nicméně chtěl bych se vyjádřit ke způsobu, jak tento návrh zákona tady projednáváme, protože si myslím, že to není úplně šťastné. Mimochodem, právě teď kolega Birke tady říkal, že rozšíříme přílohu o vodní díla, tak bych chtěl upozornit, že to může být velký problém, protože všichni si uvědomujeme, že do České republiky vstoupilo sucho, ale vodní díla mají takový odpor mezi veřejností, že to může vyvolat řekl bych spoustu žalob k Ústavnímu soudu a toho bych se obával. Jinak je to legitimní, příloha byla udělána tak, že vlastně třeba jednou za rok, jednou za dva roky ve Sněmovně se proberou strategické cíle České republiky z hlediska výstavby infrastrukturálních staveb, tomu já rozumím, proto jsme to tam chtěli zachovat. Nicméně to je jenom takový komentář k tomu, co jsem tady teď zaslechl. Není to tak nevinné, jak tady kolega Birke nám nastiňoval.

Co se týká tohoto nejdůležitějšího zákona: Víte, já mám trošku jinou představu než vlastně předstoupil pan ministr sem před nás. Ale zase na druhou stranu musím říct, že on není ten, který tento návrh zákona připravoval ze své pozice funkce ministra dopravy, to byl jeho předchůdce. A mně trochu mrzí, jak se to vlastně připravilo. To je potřeba si tady říct. Protože když je to tak důležitý zákon, a to je, já to vnímám, že to je důležité, a teď se tam objevují prvky, které tam vůbec nebyly, které podle mne jsou také důležité, ale myslím si, že když se takový návrh zákona se připravuje, tak by měl být připraven tak, aby ten zákon sem přišel v podobě, v jaké odsud vyjde. Vím, že to je možná fikce, možná patří to do říše fantazie, ale všichni víme ten starý fór, co je to velbloud - to je kůň, který projde legislativním procesem ve Sněmovně a Senátu, resp. v Parlamentu České republiky. A já si myslím, že tento zákon si to nezaslouží. To je potřeba říct, že ono opravdu to není legrace, jsme hodně pozadu proti světu. A když se tady mluví o polském modelu, tak je potřeba říct, že je to jenom částečně polský model. Já bych si to představoval ještě výrazně ostřejší, protože pokud liniové stavby chceme stavět, dostavět silniční síť, budovat infrastrukturální síť, a teď mám na mysli, že je úplně jedno, jestli je to energetika, nebo jestli to jsou virtuální sítě, to je mi fakt jedno v tuhle chvíli, tak mělo to být připraveno tak, že ten návrh zákona sem přijde, koalice řekne, to je to správné, takhle to chceme, a vyjedná se s opozičními předáky, že mimo zvláštních důvodů se nebudou začleňovat další pozměňovací návrhy. Možná je to fantazie, co tady říkám, ke zkušenostem, které tady všichni ze Sněmovny máme, někdo kratší, někdo delší, ale myslím si, že to takhle mělo být.

Na druhou stranu říkám, že návrh zákona přišel, aniž bychom ještě otestovali poslaneckou verzi, která také vznikla, ten základ, na Ministerstvu dopravy, to si řekněme na rovinu. Ale vlastně dneska ta fikce je spíš bič na ty, kteří se zpěčují a kteří nechtějí.

Musím říct k té polské cestě - já jsem měl jinou představu. Měl jsem představu, že stát zařídí územní rozhodnutí a pak už soutěží. Protože ta firma, která dostane tu zakázku, si ten zbytek umí zařídit lépe, rychleji, radostněji a nakonec i pro ně levněji. A skutečně to funguje, je to velmi rychlé. My jsme zůstali na půl cesty, kdy říkáme, že musíme učinit (?) všechny úkony stavebního zákona a teprve firma, která vyhraje výběrové řízení, tak může začít stavět, aniž by měla dořešeny majetkoprávní spory.