Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

dovolte mi, abych obrátila vaší pozornost nouzovému stavu z jiného úhlu pohledu. Na první pohled se vám možná bude zdát divné, ale já začnu zákonem 361/2003 Sb., který se zabývá také povinnostmi příslušníků policie naší republiky.

Možná si řeknete, co to má dohromady? Ale odsloužila jsem stovky hodin, kdy jsme se viděli s některými příslušníky daného policejního okrsku několikráte, protože platí již mnoho let zákon, kdy policie vlastně spolupracuje se zdravotníky tím, že přiváží občany, řekněme, v podroušeném stavu. A já musím říci, že v tomto případě plně chápu samozřejmě nouzový stav a souhlasím s třicetidenním prodloužením naprosto beze zbytky, o tom žádných pochyb nemám, ale prosím, proč říkám těch 30 dnů? Je potřeba analyzovat tu situaci průběžně, eventuálně měnit, protože samozřejmě v nouzovém stavu může pan ministr a jeho podřízení samozřejmě tyto příslušníky nasadit, kde je třeba, a to je v pořádku. Jistě tento institut tam má být.

Já jenom chci říct, že my jich nemáme nekonečné množství. A je tady 300 tisíc osob navíc, kde jim chceme pomoci, nebudeme se o tom bavit, tady si myslím, že jsme všichni zajedno, že není třeba toto vysvětlovat. Ale samozřejmě je tu zvýšená náročnost tedy i na tyto služby Policie České republiky. A já mám dvě otázky tady. A prosím se nad nimi zamyslet, já nechci nijakým způsobem samozřejmě znevažovat názor vlády, protože chápu, že na ni má svůj nárok. Já jenom musím říci, že nesouhlasím s dvěma měsíci proto, že to je velmi dlouhá doba a my nemůžeme reagovat flexibilně na to, co je potřeba.