Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo,

slovu válka jsem se při diskusích o ukrajinsko-ruském konfliktu dlouho vyhýbal, asi i proto, že pro moji generaci, která vyrostla s vědomím hrůz druhé světové války, s vědomím hrůz bipolárního světa, v atmosféře studené války a za událostí jako byla kubánská krize, je termín válka příliš silný. V současné době tak i s ohledem na informace, které nám přichází z Ukrajiny, už musím toto slovo použít.

Ze strany Ruska jde o akt, který jednoznačně válku vyvolává. Odmítám použít slovo invaze, které jako první po přepadení Ukrajiny použil Vladimir Putin. Nejde o invazi, ale o regulérní zahájení války. A takový krok je třeba nejen tvrdě odsoudit, ale především se vůči němu i jasně postavit. Musíme jasně podpořit Ukrajinu a všechny Ukrajince v jejich boji za mír a za zachování svobody. Za prvé kvůli tomu, že zlu nelze ustupovat. Za druhé máme povinnost to udělat i proto, že Ukrajinci jsou největší menšinou u nás v České republice.

Známe je jako slušné a pracovité lidi, jsou to naši přátelé a přátelům musíme pomáhat. Volají mi z různých českých firem, že mají strach o své kolegy, a ptají se, co se bude dít. A já jim rozumím, řada z nich nyní zažívá nebo brzo zažije nepříjemné momenty překvapení, že se s nimi jejich kamarádi, kolegové, sousedi a přátelé budou loučit, protože dostanou povolávací rozkaz do ukrajinské armády.