Legislativní zákaz kožešinových farem je populární téma. Vrací se v pravidelných intervalech s různou mírou pozornosti médií a veřejnosti. Zpravidla před volbami. Nejsem si tedy zcela jistý, zda tyto snahy nemají politický podtext. Naposledy minulý týden se nesourodá skupina poslanců „napříč politickým spektrem“ odhodlala podepsat návrh zákona z dílny aktivistů na obranu zvířat.

S touto skupinou mladých a pro věc zapálených lidí jsem se setkal již v červnu minulého roku. Nastudoval jsem si materiály Evropské komise a zahraničními právní úpravu chovu kožešinových zvířat. Abych vyslechl i druhou stranu pomyslné barikády a osobně se přesvědčil o situaci na kožešinových farmách, navštívil jsem jednu kožešinovou farmu na Vysočině.

Záměrně nejmenuji místo, název či majitele. Je to proto, že chovatelé norků či lišek žijí z obav o svoje životy a majetek v absolutní anonymitě. Jsou terčem útoků. Majitel rodinné farmy mi vyprávěl o posledním útoku, při kterém mu militantní aktivisté nastříkali norky růžovou barvou (kvůli znehodnocení kožešiny) a vypustili velkou část norků do volné přírody. Takové množství jedinců nepůvodního druhu je pro ekosystém doslova katastrofou.

Nelze ale házet všechny aktivisty do jednoho pytle, stejně jako nelze všechny odpůrce zákazu kožešinových farem považovat za fanoušky týrání zvířat.