Od pondělí do čtvrtka jsme projezdili prakticky celou Moravu a Slezsko. Bylo zajímavé, jak se publikum na našich výjezdech částečně obměnilo. Už nechodili pouze naši sympatizanti, jako tomu bylo před volbami. Navíc debaty byly konkrétnější, lidi nám navrhovali, jaká opatření přijmout, s kým do vlády jít, s kým ne. V pátek jsme se vrátili, v sobotu jsme si dali zasedání s našimi poslanci a v neděli už Václav Moravec a pak setkání s ČSSD - návrat do reality české politiky.

V pondělí jsme začínali Brnem, měli jsme narvanou posluchárnu VUT, debatovali jsme v domově seniorů, projeli jsme několik firem. Všude ocenili, že se k voličům vracíme i po volbách, a ocenili to i voliči jiných stran. Docela často jsem od nich slyšel větu: vás jsme měli volit.

Lidé na mítincích od Brna přes Zlín, Olomouc až po Ostravu se ptali, "kdy už to konečně vezmeme do ruky". Hodně nás také lidé odrazují (a to nejen na výjezdech, ale i v mailech, které dostávám) od koalice s KDU-ČSL. Těžko se vysvětluje, že ještě do žádné vlády nejdeme, že jednání můžou trvat až do konce roku a že ani ta vítězná ČSSD s tím, co předvedla po volbách, není zrovna jistota.

Jinak jsme slyšeli spoustu příběhů, jak stát bizarně funguje. Pamatuji si na ošetřovatelku v pečovatelském domě, která na mateřské brala jedenáct tisíc, pak se vrátila do zaměstnání, kde nyní bere osm a půl hrubého... To je asi ta výhoda minimální mzdy, ze které jsem byl před volbami zkoušený.

Takových příběhů, u kterých vám zůstává rozum stát, bylo samozřejmě víc. Každopádně ohlas (na mítinky opět chodily stovky lidí) je pro nás obrovskou podporou a výzvou, na kritiku některých novinářů, že nevíme, co máme dělat, a proto se jedeme radit s lidmi, s prominutím kašlu. Do politiky jsem nešel proto, abych dobře vypadal v médiích.