Ceny zemědělských komodit na světových trzích se po dvou letech poněkud zklidňují, dokonce klesají. V českých obchodech ovšem růst cen pokračuje, ač nás ministr Nekula přesvědčoval ještě v srpnu o opaku. V říjnu stouply ceny potravin meziročně o 25 %, což je průměr z takových položek, jako je cukr - zdražený o 105 %, vejce - o 75 %, máslo - o 26 % a mnohé další. Čím to je? Výrobci rozhodně ceny tímto tempem nezvedají. Mezi nimi a spotřebitelem je maloobchod, přičemž 80m % obratu se odehrává ve velkých řetězcích. Ty na jedné straně tlačí domácí výrobce k co nejnižším cenám, na druhé straně ale zjevně využívají inflační atmosféry v zemi a šponují ceny nahoru.

Navrhují našim zemědělcům, aby výkupní ceny zveřejňovali - nikdo se k tomu moc nemá, což je škoda. Druhou cestou by byla regulace marží prostřednictvím zákona, ale viděli jsme, jak se proti novele zákona postavila jejich lobby a to se jednalo pouze o zavedení minimálního objemu prodeje českých potravin. Všechny řetězce nás ujišťují, že jejich nabídka je z 80 % tvořena českým zbožím, ale spustili ohromný křik, když se mělo zákonem stanovit 55 %! Kdybychom jim chtěli sáhnout na marže, to by snad vyletěli z kůže. Existuje však třetí možnost - předražené zboží prostě nekupovat, nebo kupovat jen v nezbytném množství. Není to úplně pohodlné, ale jakmile jim začne váznout dobyt, ceny půjdou dolů. Stačí pár týdnů. Řetězce nezkrachují, dokonce ani nezchudnou, jen přestanou ze svých zisků tak hlasitě mlaskat, jak to dělají teď. Svého emisara už mají nasazeného i v týmu ministra Síkely, a jak se zdá,. emisar to ministerstvo celkem zdárně řídí. Tak nám v péči demokratických stran prorůstá byznys do politiky a jednou obranou se zdá být občanská neposlušnost, v tomto případě občanská obezřetnost. Nekupujme, co nemusíme, dokud to nezlevní!