Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové,

v debatě o veřejnoprávních médiích často slyšíme ve veřejném prostoru, a je i hojně tahleta otázka šířená těmi, kterým veřejnoprávní média leží v žaludku, potřebujeme ještě veřejnoprávní média v době internetu, tak jak je známe? Ostatně na tuhletu otázku bychom si měli odpovědět, pokud zde ať už vládní poslanci nebo ministr kultury přináší nějaké návrhy na změnu financování, ale prakticky i definici a fungování veřejnoprávních médií.

Já bych si tedy dovolil požádat o zařazení bodu jako první bod na dnešní jednání a ten by se jmenoval Veřejnoprávní média v době internetu, protože jsem přesvědčen, že tuto otázku vláda ve svých úvahách o fungování mediálního prostoru v České republice opomíjí. Já bych si dovolil i v rámci návrhu tohohle bodu trošku odpovědět na tuhletu otázku. Ta je jednoduchá. V době internetu potřebujeme stabilní veřejnoprávní média víc než kdy jindy. Já jsem generace, která na internetu vyrůstala. Internet přinesl svobodu informací, možnost si dohledávat věci, ale přinesl i významný vliv dezinformací, zacyklení lidí v algoritmických bublinách a významnou fragmentaci společnosti. To, že z toho některé politické subjekty nebo zájmové skupiny těží, je smutný fakt, ale právě proto musí existovat alternativa a veřejnoprávní média mají v tomhle prostředí naprosto nezastupitelnou roli. Ověřují informace, vytvářejí společný prostor pro debatu a zajišťují dostupnost obsahu pro všechny bez ohledu na příjem.

Tady je jedna ze zásadních otázek stále na stole, zda ti, jež mají internet a nesledují veřejnoprávní média nebo Českou televizi, mají či nemají platit koncesionářské poplatky. Jistě víte, že Piráti v té debatě v minulém volebním období byli proti tomuto rozšíření, ale zároveň mě poměrně překvapuje, že na internet odkazují lidi i politici, kteří se definují jako konzervativní, kteří dokonce chtějí prosazovat právo na to být offline.