Určitě není náhodné, že jako první si nebezpečí ukrytých v zelené ideologii všiml filozof (a biolog) Stanislav Komárek. Upozornil na kryptonáboženský charakter ekologismu a jeho podobnost s náboženskými válkami a religiozními hnutími.

Zelené fanatiky spojuje s náboženskými blouznivci představa minulého zlatého věku, kdy všechny bytosti žily spolu v harmonii, která pak lidskými hříchy byla zničena. Proto je zapotřebí napnout úsilí, překonat špatnosti a vrátit se zpátky do stavu zelené nevinnosti.   

V tomto ohledu se ekologisté téměř neodlišují od radikálních islamistů. Ti také jsou schopni obětovat lidské životy (včetně svých vlastních), aby se vrátili do Zlatého věku Islámu, tedy do dob Prorokových v sedmém století. Na rozdíl od nich se vyznavači zeleného náboženství na datu konce původního Ráje ještě neshodli. Ti umírněnější z nich, reprezentovaní místopředsedou Evropské komise Fransem Timmermansem, by se spokojili s návratem před industriální revoluci. Ti pravověrní (vyskytující se hlavně v Evropském parlamentu) si myslí, že se lidstvo dostalo na scestí již vynálezem zemědělství.