Občas jeho rozhodnutí nebyla správná. Jsem však přesvědčen, aniž bych ho kdykoli viděl naživo, že vždy dělal vše s přesvědčením, že koná službu bližním, koná dobro a odvrací zlo, popřípadě větší zlo. Nikdy nechtěl, aby se z něj stala jakýsi relikvie, uctívaná ikona. Všem nám ale vždy může být příkladem, zrcadlem a inspirací pro naše konání a přemýšlení. Jak by tu udělal on, v naší době? Měl by jiné řešení? Často takto přemýšlím. Odpověď nedostávám, je to na mně. Přesto tato chvilka zamyšlení je nesmírně cenná. A třeba si o těch řešeních někdy promluvíme...

Před patnácti lety předčasně odešel Josef Lux. V první řadě šlo o tragickou ztrátu pro jeho rodinu. Mnohé však ztratila i česká politika. Předseda KDU-ČSL byl totiž asi nejvýraznějším politikem, který oponoval tehdejší tendenci redukovat společnost na ekonomické veličiny. Jeho věta "Život kolem nás není možné vtěsnat jenom do ekonomických kategorií" možná poněkud zanikla v ruchu budování kapitalismu. To jí však nic neubírá na pravdivosti. Ani po letech. A zejména po letech.

Jistě, ekonomové byli tenkrát v módě. Úspěšně utíkali před právníky i před těmi, kteří říkali, že trh nevytváří morálku, ale naopak morálka vytváří trh. Josef Lux do souzvuku ekonomických reforem zdánlivě vnášel disharmonický tón. Ve skutečnosti jejich potřebnost nepopíral. Jen upozorňoval na nutnost doplnit k nim další, hodnotový rozměr.