Vysoký počet obětí svědčí o tom, jak prudké boje probíhaly v hlavním městě posledních pět dnů války. Ani v posledních válečných chvílích svoboda nebyla zadarmo a mnozí za ni platili vlastním životem. Mezi padlými přitom byli několikaměsíční děti i takřka století starci. Rovněž několik stovek žen.

Některé z obětí připomínají pomníčky a pamětní desky rozeseté po Praze. Mnozí ale žádný svůj památník nemají. Před všemi z nich a zároveň před každým zvlášť je třeba se poklonit. Každý, kdo v květnovém povstání padl, měl svůj osobní život. Svou rodinu, své blízké, své přátele. Každého mrtvého někdo postrádal. Někdo na něj vzpomínal.

My, kteří už sedmdesát let žijeme v míru a čtvrt století ve svobodě a v bezpečí nesmíme zapomenout nejen na naše padlé, ale ani na to, proč ona strašná válka vůbec začala.