Před čtvrtstoletím to pregnantně formuloval Josef Lux: “Život kolem nás není možné vtěsnat jenom do ekonomických kategorií”. Kvalitu života opravdu nelze měřit pouze HDP. Svědčí o tom také fakt, že řada nejbohatších zemí je na tom z hlediska kvality života nevalně. I u nás se pocit spokojenosti s životem vyvíjí v rozporu s růstem bohatství.  Podle mě je důležité, soustředit se na sociální kapitál, tedy na budování oné sítě vztahů, která dává jedinci pocit fungujícího společenství. A také na obranu osobní svobody. Je docela možné, že za stagnující, či v některých parametrech dokonce klesající kvalitou života je právě špatný vývoj sociálního kapitálu a pocit ohrožení osobních svobod a jistot.

Zmiňovaný sociální kapitál, tedy zakořenění ve společnosti, ochota pomáhat druhým, jistota, že druzí pomohou mně … S tím souvisí také rodinná politika, protože rodina je základ všech sociálních vazeb. Fakt, že se rodí málo dětí, je do velké míry, podle mého názoru, zaviněno právě i deficitem sociálního kapitálu a nejistotou ohledně budoucnosti světa, do nějž děti přivádíme.