Rozevírání nůžek mezi sociálními skupinami je fakt, který však pro KDU-ČSL není ničím, co by nás nechávalo v klidu. Naopak, sociální kohezi považujeme za jednu z podstatných a zásadních hodnot celé EU.
Zcela jasně musím odmítnout demagogickou interpretaci pana profesora, že lidé s příjmy na úrovni minimální mzdy neznám a že nám jsou lhostejní. Nevím jak Jan Keller, ale já osobně jsem si do svého vlastního domu nastěhoval chudou rodinu, která neměla kam jít bydlet. Takže nehorázné tvrzení, že o situaci lidí v těžké situaci nic nevím, je Kellerova fabulace, nikoli skutečnosti.
Ono rozeštvávání, které Jan Keller právě podporuje, třeba svým nesmyslným tvrzením, že chceme, aby se „objímali pracující i spekulanty, netrestané i amnestované“, protože to jsem neřekl a ani nemyslel. Kellerova rétorika je tou nejlepší cestou k zvyšování sociálního napětí a frustrace. To vždy vede k jedinému. Volání po změně systému, revoluci a změně poměrů silou. A vždy to končí špatně, nastupují autoritářské systémy a naše zkušenost s nacisty a komunisty by nás před tím měli varovat. Máme tady Holešovskou výzvu, komunisty, neonacisty, populisty atd. To není dobré řešení pro Českou republiku.
Sociální otázka je pro nás nesmírně důležitá. Včetně práv zaměstnanců. Stačí naši aktivitu sledovat dlouhodobě a ne vytrhnout slova z kontextu a pak jejich význam hloupě karikovat a následně ho kritizovat. Zájem KDU-ČSL i o posledního člověka trvá, a chceme v mnoha oblastech bezútěšnou situaci řešit ve prospěch těch nejslabších. Nikoli ovšem tím, že na to budeme jen poukazovat a nenabídneme řešení. To umí každý, ale nestačí to.
KDU-ČSL tady není od toho, aby bojovala za vybranou sociální skupinu, ale o dobrou správu země. Že současná levice a pravice polarizuje a lobuje jen za „svoji“ skupinu je pravda, ale není to původní a správný smysl politiky.
Udržení sociální koheze není přece nic proti nemajetným, neznamená podporu současné asociální vlády, ale naopak. Je správným východiskem pro důstojný život každého občana. Pokud to Jan Keller tvrdí, že sociálně-tržní model je mrtvý, pak asi nezná zásadní dokumenty Evropské lidové strany a EU. Domnívá-li se pak, že politici sociální smír a tedy i rozevírání nůžek nemohou vyřešit, pak se ptám, kdo to bude? Revoluční gardy?
Řešením skutečně je sociálně-tržní hospodářství založené na subsidiaritě, která obsdahuje nekolektivistickou solidaritu, vymahatelnost práva, štíhlý a efektivní stát, který i silou vymáhá dodržování právního rámce. Ať se to Kellerovi líbí, nebo ne.
Psali jsme:
_636096148833942056.jpg&id=116330)
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
