Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl - a posléze se přihlásím v podrobné rozpravě ke svému pozměňovacímu návrhu, který už jsem předkládal na půdě ústavně právního výboru, ale nyní bych vám ho chtěl krátce zdůvodnit. Souhlasím s navrhovatelem i zpravodajem, že se ústavně právní výbor pokusil opravdu promítnout maximálně zákon o státní službě v platném znění - dosud neschváleném Senátem, ale v tom, co jsme schválili v Poslanecké sněmovně - do celé řady jiných předpisů, a s nejlepším vědomím a svědomím vám říkám, že je to možné schválit. Že se najdou nepochybně další chyby a problémy, tím jsem si téměř jist, už kvůli času a prostoru, ve kterém se to dělalo.
Přesto tam zůstává jeden problém a mrzí mě, že ÚPV tento problém nedořešil. To je problém vztahu k lustračnímu zákonu. Původní návrh předkladatelů předpokládal, že ministři budou vyňati z působnosti lustračního zákona. Ovšem tím, jakým způsobem došlo k přepracování zákona o státní službě, je zcela zjevné, že ministr se stává autoritou - proti původnímu návrhu zpracovávanému skupinou kolem pana ministra Dienstbiera, kdy ministr měl být jenom figurkou, které vládne státní tajemník, tak proti tomuto návrhu změny, které byly iniciovány v Poslanecké sněmovně, vedou k tomu, že ministr skutečně bude vládcem svého resortu, bude rozhodovat i o personálních rozhodováních a bude součástí této státní služby.
Pan se mi zdá naprosto nemožné a nespravedlivé, abychom o všech vedoucích pracovnících požadovali, aby oni splňovali podmínky lustračního zákona a ministra a jeho náměstky z tohoto vyjímali. Proto navrhnu v podrobné rozpravě, abychom doplnili do doprovodných zákonů, které právě promítají dopady zákona o státní službě, krom jiného také do lustračního zákona, abychom doplnili ministry i jejich náměstky, protože oni ve skutečnosti vládnou svým rezortům a je to tak správně.
Dovolím si k tomu ještě jednu poznámku obecnějšího charakteru, která by neměla zapadnout zejména v této chvíli. Jeden z velkých důvodů, proč lustrační zákon byl přijat a proč se stále trvá na jeho dodržování, je skutečnost, že se samozřejmě nevztahuje jenom na spolupracovníky bývalé Státní bezpečnosti, ale zejména na její zaměstnance, na některé vedoucí činitele komunistické strany a další, a že jsme dobře věděli v roce 1990/1991, kdy tyto zákony byly projednávány a přijímány, že zde, v České republice, díky skartaci zůstaly jenom zlomky spisového materiálu Státní bezpečnosti, kdežto všechno poměrně dokonale bylo odkopírováno do Moskvy do tehdejší KGB, kterou posléze převzaly jiné ruské služby, ale je zcela zjevné, že dnes těmito archivy vládnou. A já pokládám za nesmírně rizikové, zejména v dnešní situaci v Evropě obecně a v situaci napětí mezi Evropskou unií a Ruskou federací, aby v tak významných funkcích ve státě jako jsou členové vlády a náměstci, byli lidé, o kterých vede nějaká mocnost, má ve svých archivech jejich staré složky včetně jejich prohřešků, chyb, možná i zločinů v některých případech, a tyto může nadále využívat, tyto může nadále využívat k vydírání těch lidí, k úkolování těch lidí a já si zdaleka nejsem jist, zda tak nekoná a zda tak v posledním roce nekoná mnohem intenzivněji, než konala v předchozích letech. Proto doporučuji, abychom do lustračního zákona zpět nejvyšší představitele státu vrátili. To bych pokládal za velikou chybu, abychom se dostali do situace, kdy případní ministři této vlády budou ovladatelní cizí zpravodajskou službou. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
