Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl - a posléze se přihlásím v podrobné rozpravě ke svému pozměňovacímu návrhu, který už jsem předkládal na půdě ústavně právního výboru, ale nyní bych vám ho chtěl krátce zdůvodnit. Souhlasím s navrhovatelem i zpravodajem, že se ústavně právní výbor pokusil opravdu promítnout maximálně zákon o státní službě v platném znění - dosud neschváleném Senátem, ale v tom, co jsme schválili v Poslanecké sněmovně - do celé řady jiných předpisů, a s nejlepším vědomím a svědomím vám říkám, že je to možné schválit. Že se najdou nepochybně další chyby a problémy, tím jsem si téměř jist, už kvůli času a prostoru, ve kterém se to dělalo.

Přesto tam zůstává jeden problém a mrzí mě, že ÚPV tento problém nedořešil. To je problém vztahu k lustračnímu zákonu. Původní návrh předkladatelů předpokládal, že ministři budou vyňati z působnosti lustračního zákona. Ovšem tím, jakým způsobem došlo k přepracování zákona o státní službě, je zcela zjevné, že ministr se stává autoritou - proti původnímu návrhu zpracovávanému skupinou kolem pana ministra Dienstbiera, kdy ministr měl být jenom figurkou, které vládne státní tajemník, tak proti tomuto návrhu změny, které byly iniciovány v Poslanecké sněmovně, vedou k tomu, že ministr skutečně bude vládcem svého resortu, bude rozhodovat i o personálních rozhodováních a bude součástí této státní služby.