Vážený pane místopředsedo, vážení poslední dva páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, tak po sérii edukativních faktických poznámek, které myslím trvaly něco přes půl hodiny, tak několik poznámek k tomuto návrhu zákona a zejména k tomu, co diskutujeme, to jest oné teritorialitě exekutorů.

První poznámka se týká přítomnosti či nepřítomnosti opět ministra spravedlnosti. Jestli si vzpomínáte, tak ve středu mi tady vykládal, jak strašně rád chodí do Sněmovny a jak je tady dneska nejčastějším hostem, že ho to tu opravdu začalo bavit, a že opravdu na příští volební období, až bude zvolen v Praze, tak se mimořádně těší. Tak vidíme, že tady má exekuční řád. Vím, že je to poslanecký návrh. Ale nepochybně ten, koho by to mělo zajímat nejvíce, je ministr spravedlnosti. Nijak ho zde dneska nevidím. Asi má nějaké důležitější povinnosti, než jsou exekuce, teritorialita a další drobnosti, které se projednávají v této Sněmovně.

Bohužel problém je ten, že značná část věcí, na které je tady poukazováno v debatě, by měla být řešena, měla být řešena právě v exekučním řádu, který by měl zpracovat ministr spravedlnosti, nikdo jiný, speciálně otázku vícečetných exekucí, toho, jakým způsobem je dostat, aby byly alespoň pod jedním exekutorem, a dalších a dalších věcí, ale které nemáme, které nám opakovaně jenom slibují. Pak čtyři měsíce před volbami přinese plošné oddlužení všech, kteří dluží příliš moc, ze kterých budou mít jenom insolvenční správci, diví se, že mu to tady hodíme na hlavu, že řekneme, proč bychom měli nechávat vydělávat insolvenční správce, jaký to dává smysl. Ale skutečné řešení žádné.

Návrh kolegů z komunistické strany, a víte dobře, že já se jich zastávám fakt málokdy, tady leží tři roky, je bezproblémový. Dneska to vypadá, že ho všichni schválí. Ale tři roky se čekalo a tři roky vládní koalice svojí většinou bránila jeho projednání, protože přece ministr spravedlnosti přinese jiné, lepší, komplexní řešení, které vyřeší úplně všechno. (Od zpravodajského stolku zazní: Systémové řešení.) Systémové řešení. Ano, systémové řešení, jak mi napovídají kolegové. No tak vidíme, kolik nám komplexních, nových, lepších, systémových řešení přinesl. Nepřinesl vůbec nic. Musíme projednat návrh, který tady kolegové z komunistické strany mají tři roky, a teď ho tedy konečně slavně schválíme. Tak to je první teze.

Druhá teze, která se týká oné slavné teritoriality. Upřímně řečeno, já mám tu výhodu, že jsem před těmi cca 16 lety, když se zákon o exekutorech schvaloval, byl jeden z mála, který pro něj nezvedl ruku. Aniž bych měl nějaký úplně tehdy jasný pocit a cítění, proč to je špatně, tak jsem měl někde vevnitř, říkal jsem si, zdá se mi, že to není úplně dobře nastavené. Nepotřeboval jsem pro něj zvednout ruku. To znamená, nejsem viníkem toho, jak byly exekuční úřady tady založeny, jakým způsobem vznikaly. A myslím, že všichni ti, kteří pro to tehdy hlasovali, si pak po měsících a letech drbali šišku a říkali, no nejsem si úplně jist, jestli jsem si to takhle představoval. Myslím, že ta představa byla opravdu jiná, ne toho, že vzniknou tyhle gigantické úřady. Nicméně vnikly.