Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já chci poděkovat Poslanecké sněmovně a pánům ministrům za to, že máme tento na jednání pléna, neboť ta situace je vážná. Ti z vás, kteří pocházejí z regionu nejvíce postiženými škůdci - a teď nemyslím jenom kůrovce, tak mi můžete potvrdit, že ten pohled na krajinu je tristní, a že my se tím zabývat zcela určitě máme.

V minulosti byl pro každého hospodáře a vlastníka lesa les jakousi bankou, který plnil nejenom funkce - řeknu pohledu životního prostředí a pohledu údržby krajiny, ale zejména i ty funkce ekonomické. V podstatě každý vlastník lesa v minulosti měl jakousi banku, finanční zdroj, kterým mohl financovat v okamžiku, kdy peníze došly, tak případným prodejem dřeva mohl dofinancovávat své hospodářské ekonomické potřeby. Dnes vlastnit les je v podstatě za trest. Protože ta situace je opravdu - řeknu téměř katastrofální a pravděpodobně bude ještě mnohem hůř.

Pan ministr životního prostředí se vyjádřil nedávno k tomu, že čeká, že kůrovec bude řádit ještě tak tři až pět let, což je zhruba tak doba, než sežere úplně všechno, skoro bych řekl, nebo významnou část vůbec lesního porostu v ČR. A my bychom se měli zabývat nejenom tou situací, která teď nastala, to znamená toho, jakým způsobem zajistit kapacitní personální zajištění likvidace kůrovcového dřeva, zpracovatelské kapacity a vůbec technické zvládnutí té situace, skladovací kapacity a všechny ty podrobnosti, o kterých zde mluvil ministr životního prostředí. To si myslím, že se relativně daří, byť to není jednoduché, když navíc musíme počítat s tím, že toto množství práce tady bude na relativně krátkou dobu, že to bude na tři až pět lety tedy, předpokládáme.

Pak ty kapacity zase spadnou dolů a pro nás se stane dříví v ČR, řeknu mnohem nedostatkovějším zbožím, než je dnes. To je myslím každému jasné. A že přijdou i časy z pohledu potřeby dřeva, které budou mnohonásobně složitější. Primární je v tuto chvíli rychlost zásahu tam, kde to je ještě potřeba. Myslím si, že bylo dobře, že se rozhodlo, že už kůrovcem sežraný les nemá smysl kácet, že se musíme věnovat v rámci kapacit, které máme, zejména těm místům, kde k těm ohrožením dochází, kde ten kůrovec se vlamuje, a tak aby se dělala lesnická opatření, aby se dále nemnožil, i když mám pocit, že to v řadě případů bude boj marný, neboť kůrovci, resp. lesu se nedostává toho, co je potřeba, a to je voda.

Voda se stává, nebo už je obrovským problémem, byť to v situaci, kdy teď dva nebo tři dny pršelo, tak jsme všichni měli pocit - a zaplať pánbůh za ten déšť, že vlastně se skoro nic neděje, ale opak je pravdou. Ta situace je horší, než jsme jí kdy my, co tady teď žijeme, pamatovali. Myslím si, že budeme opravdu vzpomínat na časy, kdy v lednu, v únoru jsme chodili bruslit, kdy naši tátové nám vždycky polévali část třeba někde plochy, kde bychom si mohli zabruslit. Tahle doba je zjevně pryč. Musím připomenout, že třeba poslední dva měsíce, leden, únor, byl čtyři stupně nadnormální.