Inkluzivní vzdělávání neslyšících dětí, žáků a studentů v současném českém vzdělávacím systému? Ano, či ne? A pokud ano, za jakých podmínek? Téma velmi citlivé, a to především z pohledu rodičů (slyšících i neslyšících) dětí s handicapem sluchu. Na inkluzi existuje řada pozitivních i protichůdných názorů napříč všemi zúčastněnými stranami (rodiče, lékaři, pedagogové, politici).

První otázka: Lze vůbec vzdělávat neslyšící děti v běžných třídách?

Jejich rodným (přirozeným) jazykem je český znakový jazyk.

V běžných třídách se vyučuje mluveným českým jazykem. Tento jazyk je pro neslyšící děti cizím jazykem, který se musí také naučit, aby mohli ve svém životě běžně komunikovat v naší společnosti.

Další otázka: Jak na specifické vzdělávací potřeby neslyšících dětí reagují vznikající prováděcí předpisy na ministerstvu školství, jak bude aplikována loňská novela školského zákona?