Skupinu obyvatel západní Ukrajiny dnes reprezentuje prozatímní vláda prozatímního premiéra Jaceňuka a prozatímního prezidenta Turčynova. Na západě Ukrajiny žijí převážně Ukrajinci a malé menšiny z řad Maďarů, Rumunů, Poláků, Židů a mimo jiné i Volyňští Češi. Zde se mluví výhradně ukrajinským jazykem a tato část Ukrajiny byla z většiny do druhé světové války mimo území SSSR. Zdejší obyvatelstvo je více nacionalisticky, prozápadně a protirusky orientované, menší část až radikálně ultranacionalisticky a polofašisticky. Velká část obyvatel podpořila pučisty i z důvodů ekonomických a existenčních, protože se domnívala, že konečně se budou mít lidé lépe jako v EU. Nejvýznamnějším centrem odporu proti legálnímu prezidentovi Janukovyčovi byl Lvov a dnes je to Kyjev, dobytý pučisty z Majdanu.

Jihovýchodní Ukrajinu lze charakterizovat jako proruskou základnu volebního úspěchu legitimního prezidenta Janukovyče. Žijí zde ve vzájemné symbióze Ukrajinci, často i jen rusky hovořící,  a silná ruská menšina ( dle sčítání obyvatel v roce 2001 to bylo 8 milionů 334 tisíc ukrajinských občanů). Zde má i největší oporu do převratu volebně nejsilnější parlamentní strana Janukovyčova Strana regionů. Drtivá většina z třetiny občanů Ukrajiny, hovořících jen rusky, je právě v jihovýchodní části země.

Při pohledu na dnešní Ukrajinu vyvstává otázka, zda hrozí tzv. krymský scénář připojení k Rusku v jihovýchodní části země. Dovolím si tvrdit, že ne, a to z několika důvodů. Krym byl v mnohém specifický. Za prvé zde sídlila legálně ruská černomořská flotila s 25 tisíci ruských vojáků, přičemž symbióza ruské armády a většinové ruské populace autonomního Krymu byla drtivým faktorem bezproblémového a bleskového připojení Krymu k Rusku, a to bez jediného výstřelu. Za druhé s Ukrajinou Krym geograficky spojuje jen úzký pruh země (něco málo přes 10 km). Historicky Krym byl Ruskem vybojován už před 300 lety a paradoxně ruský Krym daroval, a to nezákonným způsobem,  totalitní vůdce SSSR Chruščov (mimo jiné Ukrajinec) Ukrajinské SSR v roce 1954, a to při příležitosti 300 let společného soužití bratrských národů Ukrajinců a Rusů ve společném státě. A z toho vyplývá i to, že mnozí Ukrajinci, hlavně ti starší, mají k Rusům bližší vztah a přátelštější pouto než například Češi a Slováci, kteří spolu ve společném státě žili bok po boku jen 68 let!

Jihovýchodní Ukrajina je poněkud v jiné situaci než Krym. Za prvé, zde už není možný moment překvapení. Za druhé, zdejší občané se více ztotožňují, i přes separatistické tendence některých skupin občanů, s Ukrajinou, i když ne zrovna reprezentovanou pučisty z Kyjeva( jež si zdejší „východňáři  zaškatulkovali mezi fašisty“). A třetí faktor, který mluví proti stejnému scénáři je i ten, že Rusko, pokud nebude vyprovokováno kyjevskou prozatímní vládou k vojenskému střetu, nemá zájem na přímé válce. Bylo by totiž samo proti sobě. Další čerstvou nálepku okupanta si nemůže dovolit ani Putin, pokud chce spoluvytvořit Euroasijský svaz nebo unii. Prostě násilné připojení jihovýchodu Ukrajiny k Rusku není na pořadu dne, protože by se Rusko ocitlo ve špatném světle a ve vleklé válce s bratrským národem. Tady by to nebylo tak jednoduché, jako na Krymu!