Krátí se to krátí. Myslím čas do odchodu do penze. Nebude to sice zítra ani pozítří a dokonce asi ani za rok či dva, ale už je to blíže než k mému maturitnímu vysvědčení. A jelikož mám řádu kamarádů či bývalých kolegů, kteří již práh důchodového věku překročili a jelikož I míra solidarity s lidmi důchodového věku se s přibližujícím se životním mezníkem zvyšuje, přečtu si sem tam některá ze “science fiction” o důchodové reformě. A tak jsem si přečetl I některé závěry z jednání současné důchodové komise, jak byly prezentovány v některých médiích.

Čtenáři div se, nemám námitek. Závěry jsou rozumné, výše penze snad odpovídající ekonomickým možnostem, roste míra solidarity namísto zásluhové části.

Zejména ten poslední faktor mě zaujal. Růst solidární části místo zásluhovosti. Trochu jsem si zalistoval svými skromnými příspěvky v tomto médiu, a hleďme co jsem našel (1.3. 2018), dovolím si ocitovat pro připomenutí:

“Což takhle vzít při výpočtu penze do úvahy jediný faktor, a to je počet odpracovaných let. A od tohoto faktoru měřit všem stejně. Byl jsi generálním ředitelem nebo uklízečkou, báječné, pracovní pozice v sobě nesla platovou diferenciaci a větší či menší možnosti pomýšlení na zajištění stáří. Ale nyní jsme oba důchodci, tak proč by měl brát každý jinou částku? Rozdíl našeho postavení bude v tom, co jsme si ušetřili v průběhu pobytu na trhu práce. Jestliže jsem svůj ředitelský plat rozfofroval, halt se na penzi budu mít úplně stejně jako paní, co mi uklízela kancelář”.