Maškarní bál. Smích, legrace, úsměvy. Masky víří. Muzika hraje. Masky se objímají.  Kdo je Harlekýn a kdo Colombína? Jedna vyvedenější než druhá. Kdo je kdo? Tak krásné barvy! A jak přitažlivé! Zvonivý smích a sladké sliby. Těším se jak budu hájit práva matek a dětí, jak se budu zastávat lidí ohrožených, mojí prioritou je rodina….

Co to? Falešné tóny se vkradly. A znějí jako urválek, urválek, dissent, dissent, ochranný dohled, dohled…Nevím, netušil jsem, nic jsem jim neudělal…

Maska padá. Místo krásné tváře strhané rysy. Místo přesvědčení pevného jako skála jen pouhopouhá póza a sliz. Budu se soudit, budu se soudit…Ze zvonivé řeči zůstává jen blábol. A pachuť z nevíry, čeho jsou lidé pro funkci, pro “pár dolarů navíc”,  schopni. Neplatí jen pro politiku, neplatí jen pro kreatury přichycené při činu. Kolik podobných je všude kolem nás? A jaká další překvapení nás ještě čekají? Nemusíme si pro ně chodit daleko.