Svou vizí úspěchu ve volbách, to je dva europoslanci, jeden hejtman a udržení počtu senátních křesel, dal předseda KDU-ČSL Jurečka najevo, že nemá ambice zvítězit. Má pouze ambici uspokojit současné držitele dobře placených postů, tím získat zpět důvěru vlastních papalášů a dál pokračovat ve své předsednické funkci. Poté, co stranu tak silně poškodil, si samozřejmě nemůže klást vyšší cíle. Strana a její členové jsou v jeho podání jen nutným komparsem předsmrtných křečí.

Zase cesta do pekel, kolikátá už, a členská základna by si to neměla nechat líbit. V politice, stejně jako ve sportu, nejde jen o účast, ale jen o vítězství. Vítěz bere vše, poražený nic. Má-li KDU-ČSL ještě jednou vstát z popela, musí minimálně zdvojnásobit svou současnou pozici. Má k tomu jedinečné předpoklady v podobě relativně silného zastoupení v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě otázkou je kvalita poslaneckého ansámblu, je-li schopen svou prací, vizemi a rétorikou vytvořit podhoubí, z něhož může úspěch vyrůst. A jsou-li vaši vyvolení schopni předložit programové teze, které osloví širší veřejnost.