V minulých dnech rozhodl Nejvyšší soud Jihoafrické republiky o zrušení zákazu obchodování s výrobky z rohoviny nosorožců. Rozhodnutí jako vždy rozdělilo veřejnost do dvou táborů. Na jedné straně její část rozhodnutí vítá, na druhé straně část s rozhodnutím nesouhlasí a obává se jeho důsledků na stav populace nosorožců v jižní Africe.

Argumentace prvních je založena na faktu, že legalizace obchodu povede ke zvýšení nabídky rohoviny na trhu, tím k poklesu ceny a tím také k menšímu zájmu o vystavování se riziku nelegálního lovu. Argumentace druhých odporuje tím, že naopak povolení obchodu zvýší dále zájem o tuto komoditu a nosorožci budou vystaveni daleko většímu tlaku ze strany legálních i nelegálních lovců, než tomu bylo dosud.

Nepovažuji se za soudce obou argumentujících skupin, doplním však zajímavý fakt, že v jižní Africe (kam patří kraj na jih od řeky Zambezi) žije okolo 80 % populace nosorožců, přičemž v samotné Jihoafrické republice žije okolo 20 000 tzv. bílých nosorožců (nosorožec tuponosý) a 4 500 tzv. černých nosorožců (nosorožec dvourohý).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítali nejvíce zástupci soukromého Sdružení chovatelů nosorožců, kterým poskytuje další možnost (vedle poplatkového lovu a vstupného za návštěvu soukromých rezervací) krytí nákladů spojených s jejich chovem. V soukromých chovech je přitom zhruba 20 % nosorožců žijících v Jihoafrické republice, 80 % jich žije ve státních národních parcích a na jiné státní (veřejné) půdě.