Zaznívají slova o potřebnosti referenda o členství v Evropské unii. Názory zpochybňující naše partnerství se západními zeměmi.

Svým způsobem jsem rád, že z Ruska právě zaznělo to, co zaznělo. Třeba to některým lidem pootevře oči. Přestože nejde o názor oficiálních představitelů Ruské federace, ale „pouze“ o názor na „nějakém“ armádním webu, asi by bylo velikou nezodpovědností a chybou považovat názor o správnosti okupace Československa v roce 1968 pouze za choromyslný projev okrajového pisálka.

Nikoliv, události na Ukrajině a především okupace Krymu ruskými vojsky, jakožto i nedávné masivní vojenské manévry v sousedství západních hranic Evropské unie, jasně dokazují, jaká je oficiální ruská představa o budoucím uspořádání Evropy, s níž tento názor není vůbec v rozporu. Rusko se nikdy nesmíří s rozpadem svého sovětského impéria a s oslabením své vlastní moci na úkor rozšíření a stabilizace Evropské unie. Sovětský svaz totiž nepředstavuje pouze bolševickou krutovládu doprovázenou vyvražděním a zotročením milionů vlastních obyvatel. Sovětský svaz znamená také největší teritoriální výdobytky v historii Ruska s okupací dalších území v Evropě i Asii až k hranicím Německa včetně naší země. Přijít o takové impérium bez jediného výstřelu je a zůstane pro ruské vedení ještě dlouho katastrofou, která nutně musí zanechat své šrámy na duši. A byť by se mohlo zdát, že běžnému ruskému člověku je nějaké impérium ukradené, jeho duše pošramocená samoděržavím i bolševismem nemá příliš ničeho jiného na výběr, na co by mohla být dneska hrdá. Pocit sounáležitosti s obrovskou zemí ovládající nebo ovlivňující jiné státní útvary snad může vyvolat alespoň zdání velikosti národa, které překryje současnou materiální i duchovní chudobu. A současná vláda si je dobře vědoma, že tento pocit je třeba oživovat. Třeba okupací Krymu, která je ruským člověkem vesměs přijímána jako potřebná a prospěšná. Stejně, jako byla okupace Československa.