V roce 1990 jsem v panelákovém 3+1 upekl svou první kremroli. Dnes po 27 letech denně uspokojíme 12 tisíc zákazníků v 11 provozovnách včetně vlastního OC LBC (bývalá Delta). Zaměstnávám 150 lidí a obrat firmy je každý rok přes 200 milionů. Nepíšu to proto, abych se chlubil. Chci, abyste mi věřili, že o podnikání a tvrdé práci toho vím opravdu hodně.

Nikdy jsem nic nedostal zadarmo a beru to tak, že všechno si každý z nás musí v životě odmakat. Nikdy jsem neuvažoval o možném vstupu do politiky. Mé myšlenky a cíle jsou vždy tak přímé a někdy i bláznivé, jako je život rockera, kterým jsem se vždy cítil být.

V začátcích podnikání jsem si ujasnil, že nechci být součástí těch, kteří pohrdají druhými jen pro jejich finanční a majetkové poměry a už vůbec nechci být součástí těch, kteří se snaží pletichařit a domluvit sobě, své firmě nebo spřízněným osobám prospěchářské výhody.

Po revoluci jsem se cítil svobodný a nezávislý, a tak jsem chtěl i žít. A byl jsem spokojený, protože jsem doufal, že se naše společnost začne uzdravovat. Mýlil jsem se. Svobodu, demokracii a nezávislost sice tak nějak máme, ale ten zbytek se jaksi nedostavil. Místo lepší společnosti přišlo prospěchářství, korupce, klientelismus. Navíc současná doba je plná úředníků, předpisů a pouček.

Nechci být něčeho takového součástí, nechci v tomto společenském rozpoložení předávat firmu dětem, nechci žít v zemi, kde každý druhý krátí daně a druzí ho ještě plácají po zádech, jak je dobrý nebo mají nataženou ruku s dotazem: „Zbylo něco na nás“? Chci to změnit.