Jak minulý rok na Albertově, tak během celého roku, jsem měl tu čest hovořit s mnoha pamětníky událostí Sametové revoluce. Když jsem poslouchal příběhy, které mi vyprávěli, šel mi mráz po zádech. Tehdy to byli studenti, někteří byli mladší než já teď, když se rozhodli vyjít do ulic a riskovat vše, svoje životy, zdraví a budoucnost.

Dnes je mi 23 let, jako jiní studenti se i já dnes těším z toho, ze si mohu plánovat svoji budoucnost ve svobodných podmínkách. Například to, že mohu vycestovat do zahraničí v rámci programu Erasmus, mi přijde jako samozřejmost. Není! Dost dobře jsme to mohli být my, na kom by bylo se postavit proti režimu, který by nás tak nesnesitelně utiskoval.