Někdy se zdá, že je to spíš stres než svátky...

I když – vlastně se trochu těším na pokřik feministek, že mlácení děvčat pomlázkou je přežitek. Pravidelně se objevuje poslední dvě desítky let, takže i letos s jistotou můžeme očekávat na hlavních serverech hluboké rozbory, jak vynucování vajec násilím kazí společnost. Je to něco jako česká učitelka sežrána žralokem na Jadranu – oblíbená kachna novinářské okurkové sezóny za první republiky. Nebo Pták Noh znovu nad Kunštátem, na což s láskou vzpomínal básník Jan Skácel. Takže i letos budou pomlázkové „orgie“ určitě důvodem k vodotrysku feministického děsu. A diskuse pod každý článkem nabydou olbřímích rozměrů se stonásobkem příspěvků oproti takovým drobnostem, jako je třeba státní rozpočet nebo nový školský zákon.

Druhý pohled nejlépe shrnuje znovu pravidelná policejní mobilizace před Velikonocemi. Tři tisíce žen a mužů v uniformách nastoupí na české silnice s úkolem polapat opilé řidiče před tím, než někoho nabourají. Ano, pro mnohé z nefemistické ateistické části společnosti jsou Velikonoce příležitostí k jídlu a pití, takový vítaný mejdan v průběhu roku, kdy se dá kocovina druhý den vyležet a ne přetrpět v práci.

Třetí pohled je vtělen do horečnaté snahy prodejců zahradní techniky urvat před Velikonocemi co největší tržby. Protože tohle je skutečný start zahrádkářské sezóny. Jde se sekat, okopávat, stříhat, řezat a vůbec vylepšovat. Místo otevírání studánek máme otevírání chat a chalup. Na tom – samozřejmě – není vůbec nic špatného a já sama jsem zahrádkářský nadšenec.