Paní ministryně správně zmínila, že se návrhem zákona zabýval i výbor pro životní prostředí, zabýval se tím původním zněním, nikoliv pozměňovacími návrhy, protože nebyl výborem garančním. A přestože sám jsem odpůrce dlouhého řečnění ve třetím čtení, což jsme si tu v posledním období velmi zavedli, tak si dovolím nikoliv za výbor, ale za sebe několik poznámek k řadě pozměňovacích návrhů, se kterými nemohu souhlasit.

Ten první pozměňovací návrh je návrh R7, který snižuje ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Je to tedy změna dotýkající se zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Stejně tak nesouhlasím s návrhem A39, který je totožný s návrhem C34. Tyto návrhy výrazně posilují moc autorizovaných inspektorů na úkor veřejnosti. Ale teď to podstatnější. To jsou návrhy A20, který je totožný s C17, A36, A27, který je totožný s H5 a C23, F1, který je totožný s H4, F2, který je totožný s H11. Tyhle návrhy se snaží vyloučit veřejnost z územního a stavebního řízení v případech, kdy zároveň není vyžadována EIA.

Dámy a pánové, i možné negativní vlivy takovýchto, řekněme menších staveb, stojí za pozornost. Jde přece o kvalitu života lidí v okolí takových staveb. Minimalizaci či eliminaci takových negativních vlivů je třeba řešit, a to je možné právě v územním nebo stavebním řízení. Při správném fungování veřejné správy to neznamená žádné podstatné zdržení řízení, jde naopak o jeho zkvalitnění. Řešení se, dámy a pánové rodí v debatě Znemožnit někomu poukázat na chybu by vedlo ke konzervaci českého nešvaru, to jest předkládat vadné nebo nedodělané záměry mnohde nedobře fungujícím úřadům. Průtahy způsobené špatně zpracovaným projektem a selháním veřejné správy jsou až příliš často nespravedlivě připisovány naopak fungující občanské společnosti, a zmíněné pozměňovací návrhy jsou právě odrazem takového uvažování.