ČSSD přesně před 20 lety dotáhla do konce tzv. reformu veřejné správy, která posílila význam obcí a krajů v rámci její organizace. Tehdejší reforma byla založena na čtyřech základních principech, z nichž bych akcentoval princip decentralizace kompetencí. Fungování územních samosprávných celků v České republice považujeme za příkladné ve vztahu ke státu. Bohužel plně funkční a ustálený spojený model územní veřejné správy chtělo nabourat svými centralizačními tendencemi hnutí ANO například schválením nového stavebního zákona, který by prakticky znamenal rozmetání spojeného modelu územní veřejné správy, ve kterém obce i kraje vedle rozhodování o vlastních věcech pomáhají státu při výkonu jeho agend. Hnutí ANO zcela opomíjelo názory sociálnědemokratických ministrů ve vládě a tlačilo centralizaci ve spojenectví s SPD. Nová vláda garantuje zachování spojeného (smíšeného) modelu veřejné správy a chce řešit také jeho financování. Obdobně odmítá násilné slučování obcí a chce podpořit meziobecní spolupráci.

Z hlediska organizace veřejné správy nelze vládě nic vytknout. Na druhé straně budeme aktivně a detailně sledovat naplňování jednotlivých bodů regionální politiky. O snižování nerovnosti mezi regiony hovoří každá vláda. Považujeme ovšem za nadbytečné vytvoření Vládního výboru pro regionální politiku. Chápeme sice, že by regionální politika měla být v České republice lépe koordinována (aby se nestalo, že některé izolované návrhy některých resortů jsou v přímém rozporu s návrhy resortů jiných). Dle našeho názoru má ovšem tuto koordinaci provádět Ministerstvo pro místní rozvoj, které má regionální politiku jako takovou ve své gesci. Už se několikrát ukázalo, že vytvoření nových orgánů znamená spíše generování rivality mezi nově vzniklým výborem či zmocněncem, příslušným ministerstvem a někdy také místní či regionální samosprávou.

Čistě politickou otázkou vždy zůstává nastavení financování územních samosprávných celků. Jejich míra nezávislosti na státu má být nejenom kompetenční, ale i finanční. Proto dlouhodobě podporujeme maximální rozpočtovou decentralizaci směrem k obcím a krajům. Závazek narovnání rozpočtového určení daní pro kraje je pro nás zásadní prioritou, protože odmítáme propastné rozdíly ve financování krajů, které způsobují to, že paradoxně některé kraje, které nejsou strukturálně postižené a nenesou si negativní dopady transformace, mají více prostředků než ty postižené.