V první řadě chci vyjádřit upřímnou soustrast pozůstalým. Ať už k této katastrofě došlo jakkoliv, kloním se spíše k nešťastné náhodě, nikoliv k úmyslu. Útok na dopravní letadlo ale tak či tak považuji za zrůdnost nejvyššího kalibru. Boeing se zřítil ve válečné zóně, kde k takovéto situaci nepochybně může dojít. Dopravní letadla zde proto v tuto chvíli nemají co dělat. Koridor měl být uzavřený mnohem dříve a letadla měla létat jinudy. Byť na jedné straně chápu, že se letecké společnosti snaží vzhledem k ekonomické náročnosti ušetřit, kde mohou, posílat letadla přes válečnou zónu považuji za hazard. Úřady a týmy, které dnes vyšetřují letecké katastrofy, jsou na takové úrovni, že se jim v devadesáti devíti procentech daří objasnit příčinu nehody, i když to třeba trvá dlouhou dobu. V letadle jsou zabudovány systémy na záznamy hlasů a zvuku v kokpitu, přístroje zaznamenávají, jak fungují systémy a motory. Existuje tedy záznam o tom, jak se piloti mezi sebou během letu domlouvali, zda věděli o hrozícím nebezpečí. Všechno to jde do černých skříněk, z nichž se dá poté analyzovat, co vedlo k pádu letadla. V případě, že s těmito daty bude manipulováno, tak zjistit, kde je pravda, bude velmi složité, ne-li nemožné. Z pohledu pilota jsem přesvědčen, že nedošlo k technické závadě na letadle nebo k chybě. Letadlo se pohybovalo ve velké výšce, kdy let je stabilizovaný za pomoci autopilota. Za této situace je velmi nepravděpodobné, že se letadlo náhle zřítí. Podle záběrů bylo navíc dobré počasí a dle řídících letového provozu piloti nehlásili žádné závady na letadle. Myslím si proto, že pád způsobil vnější faktor, zřejmě v podobě rakety, která letoun zasáhla. Piloti jistě nebyli v dobré náladě, když tudy prolétali. Sám jsem jako pilot zažil nahlášenou vojenskou aktivitu pod námi. I když se tehdy nejednalo o vojenský konflikt jako takový, byla to velmi nepříjemná zkušenost.

Marek Černoch, poslanec Úsvitu za Středočeský kraj a pilot Boeingu 737