Černochová (ODS): V tuto chvíli není jiná alternativa, než být součástí NATO

Když jsem tady pečlivě poslouchala všechny své předřečníky, tak to cítím tak, že u pravicové části našeho spektra, do které nepočítám Piráty, je vůle nějakým způsobem koncepčně řešit obranu naší země. ANO, přestože ve svém programovém prohlášení má, a dovolte mi citovat: Obranná politika Armáda České republiky - budeme aktivní v NATO, Evropské unii, OSN a dalších organizacích v souladu se zájmy České republiky. Budeme prosazovat rovnoprávnou spolupráci mezi státy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu pro ochranu občanů České republiky. Budeme aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie, či OSN, které budou v souladu s mezinárodním právem a definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky. Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí, chceme být našim spojencům spolehlivými partnery, proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně.

Prosím zpozorněte. Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout 2 % HDP v letech 2024, jak zní náš alianční závazek.

Mohla bych pokračovat, kolegyně a kolegové. Skutečně vám přijde, vážená vládo, normální, že jedním dechem tady něco slibujete a druhým dechem tady někteří z vás vystupují a pouze a jenom se vymlouvají.

Ráda bych reagovala třeba na kolegu Králíčka, který je se mnou ve výboru pro obranu a v hodně věcech se s ním shoduji, ale prostřednictvím pana místopředsedy, pane kolego, vy možná nevíte to, že ty koncepce, o kterých jste hovořil, ty projekty, ty tady dávno jsou. On to částečně říkal kolega Bartošek. Říká se tomu KVAČR, pane kolego. Určitě jste to slovo už někdy slyšel. Pro ty z vás, co jste jej neslyšeli, tak je to Koncepce výstavby Armády České republiky. Stejně tak tady máme bílou knihu o obraně, kterou mimochodem dělal ještě náš ministr obrany pan Alexandr Vondra, a mrzí mě, že se od jeho odchodu nenašel nikdo z ministrů, kdo by tuto bílou knihu nějakým způsobem abdejtoval, kdo by tam dal informace, které by se mohly v tom čase i vzhledem k proměnlivosti bezpečnostního prostředí, tak které by se tam mohly upravit. Myslím si, že možná je to nějaký úkol, který si, doufám, třeba vytkne nová paní ministryně obrany. Takže strategické dokumenty jsou a jsou strategické dokumenty i vašeho ministra obrany, dokonce i paní současná ministryně obrany Šlechtová v té naší nedělní debatě, kdy obhajovala pana ministra Stropnického, tak říkala, že jestli něco dobrého tam pan ministr zanechal, tak to jsou ty strategické dokumenty. Já s ní v tomto ohledu moc nesouhlasím, protože ty strategické dokumenty mají starší datum než nástup pana ministra obrany Stropnického, na druhou stranu je to jedno, nebudeme se o tomto dohadovat. Každopádně ty dokumenty, projekty, plány tam jsou, takže se, prosím, nevymlouvejte na to, že byste nevěděli, za co by se ty finanční prostředky daly utratit. Přece jsme se už dávno, a myslím si, že snad s většinou z vás jsem jako lídr pražské kandidátky ODS byla na téma obrana v různých sdělovacích prostředcích, tak většina z nás se shodla v tom, že chceme vševojskovou armádu, že chceme, aby Česká republika měla vojáky, kteří mají různé dovednosti, od těch zmiňovaných lékařských přes chemiky po tankisty, po piloty, po skutečně různé experty, kteří i kopírují, ano, ty nové hrozby, umí je řešit, které se týkají 21. století, a těmi jsou kybernetická bezpečnost. Na druhou stranu i v tom kyberprostoru, už to tady zmiňoval kolega Pavel Žáček, že pokud nějaký konflikt, nějaký útok začne v kyberprostoru, tak, kolegyně a kolegové, ať děláte, co děláte, tak pokud jste třeba viděla aspoň deset minut Hvězdných válek, tak víte, že i ty útoky v tom kyberprostoru vyžadují reakci v tom reálném prostoru. A reakce v reálném prostoru se dá udělat dvojím, trojím způsobem: Buď ze vzduchu, ze země a nebo z vody, z podzemě. Takže ať se bude dít, co se bude dít, vždycky budete potřebovat oblečené vojáky, vybavené vojáky technikou, technikou, která odpovídá 21. století, vojáky, kterým se nebudou rozlepovat boty, vojáky, kteří si nebudou za své vlastní prostředky opatřovat balistickou ochranu, když je vysíláme na mise, tak jak tady o tom hovořil kolega Saša Černý.

Myslím si a jsem za to ráda, že v tomhle snad panuje shoda, že možná, a teď tady nechci rozpoutávat další kolo dlouhých debat, ale nikdo z vás tady neřekl, že by v budoucnu usiloval o to, abychom byli součástí tzv. evropské armády, aby Česká republika byla i tou zemí, která by chtěla nějakým způsobem být aktivní při konstituování evropské armády. Nevidím tady pana bývalého premiéra Sobotku, vidím. Ten ještě před tím, než skončil jako premiér České republiky, tak, bohužel, tento signál do Evropy vyslal, že Česká republika je připravena participovat na evropské armádě. Milé kolegyně a kolegové, umíte si spočítat, kolik by nás stálo tohle? Nemluvě o tom, že to považuji za naprostou utopii. Tady vidíme, jak se ty státy nejsou schopny dohodnout na věcech a problémech, které jsou spojené s migrační krizí, které jsou spojené s nějakými hotspoty, s nějakým režimem na vnějších hranicích, natož, aby společně bojovaly pod jednou korouhví Evropské unie. Takže doufám, že alespoň v tomto ohledu se tato Poslanecká sněmovna většinově shodne, že tohle by nebyla cesta tím správným směrem.

A jak už tady bylo také řečeno, není jiná alternativa v tuto chvíli, než být součástí kolektivní obrany v rámci NATO. A ty projekty, koncepce skutečně tady jsou, jsou schvalovány vaším ministrem, takže se nevymlouvejte na to, že není, kam sahat. Já i rozumím tomu, a paní ministryně by měla mít právo se s těmi projekty seznámit, udělat si na ně nějaký svůj názor, na druhou stranu skutečně neměňme a nezaměňujme roli vojáků a roli politiků. Na nás politicích je zajistit finanční prostředky, o což se já tady před vámi už tři hodiny pokouším, a na těch vojácích je to, aby určili, jakým způsobem a na co ty finanční prostředky potřebují, využijí, k čemu se tyto finanční prostředky a na co utratí. Jak říkám, vševojskovost naší armády tady také nikdo nezpochybnil, takže si myslím, že je nesmysl spoléhat na to, že v budoucnu by těch finančních prostředků do rozpočtu plynulo méně. Opak je pravdou a bavíme-li se tady o těch hrozbách, tak samozřejmě, že veškeré ty konflikty se pak skutečně odehrávají tváří v tvář případně z toho leteckého prostoru, ale odehrávají se tak, že tam ti aktéři fyzicky jsou a ten prostor není až tak virtuální. Promiňte. (Paní poslankyně kašle.) Jak bychom si možná představovali. (Paní poslankyně se jde napít.) Už se chýlím k závěru.

Vzhledem k tomu, že skutečně mám pocit, že je jistá naděje v této Poslanecké sněmovně, že kolegové z ANO myslí slova i svého předsedy, pana premiéra, i slova obou ministrů vážně, tak si myslím, že by bylo férové, když byste dneska nehlasovali a stáhli návrh na zamítnutí tohoto návrhu, kdybyste postoupili tuto normu do dalšího čtení, klidně upravili ty roky, které tam navrhuji já, klidně si to prodloužili podle vašeho programového prohlášení na rok 2024, jak jsem vám tady z něj citovala. Pak by to byl váš návrh, váš pozměňovací návrh a mohli bychom jako Česká republika být zase o krůček dál.

Nechci a paní ministryně to tady řekla, že žádá o nějaký čas, abychom takto činili pod nějakým tlakem, pod nějakou byť, jak říkám ráda, není čas v armádě ztrácet čas, protože skutečně na tu modernizaci už ho moc nemáme. Hrozí nám blackouty u MADRů, resp. u radiolokátorů, hrozí nám výpadek naší techniky, ať už té pozemní, nebo letecké. Mimochodem, v roce 2012, jestli se nemýlím, paní ministryně, tak mají jít na repase oba airbusy. To jsem zvědavá, čím bude vaše vláda létat. Možná ještě budete rádi za to, že máme CASY a možná by i toto stálo za nějakou větší míru vaší pozornosti jako vlády, protože když jsem si poctivě pročítala harmonogram akvizic, tak tam na mě zablikalo velké červené světlo, protože jsme v roce 2018.

Takže, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu všemu, co tady zaznělo, já navrhuji, bývá takovým zvykem, že se tady navrhuje zkrátit lhůtu, my jsme to dokonce měli v původním návrhu jako devadesátku, kterou vy jste vetovali, čemuž rozumím. Naopak, já tady navrhuji jako navrhovatelka tu lhůtu k projednání prodloužit. Tak, aby tam mohlo zaznít to všechno, co jste tady řekli, že považujete za důležité, aby se ještě ukázalo, aby se paní ministryně nebo někdo, kdo bude řídit ten resort, tak aby měli dostatek času se seznámit s těmi projekty a takříkajíc se aklimatizovat a možná i se nějakým způsobem zeptat bývalého pana ministra Stropnického, co některými plány básník chtěl říct.

Navrhuji z tohoto důvodu prodloužení lhůty na 120 dnů. Jsou to čtyři měsíce s tím, že pokud by paní ministryně nebo její nástupce ani to nestíhal, a přijde sem v nějakou chvíli po těch čtyřech měsících s žádostí o prodloužení této lhůty, tak to samozřejmě v tom druhém čtení možné je. Není to žádný problém. Ale budeme jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky mít před sebou stále tu připomínku, stále to memento toho, že tyto věci jsou pro nás důležité, že na ně nezapomeneme. A svým způsobem vám tímto svým řekla bych velmi vstřícným návrhem dávám i prostor uvnitř struktur Severoatlantické aliance říkat: Ano, Česká republika má v jednání v Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by toto měl ošetřit.

Takže si myslím, že bychom, pokud projde můj návrh, byli schopni splnit to, co si přejete vy, že na to máme rok času o tom diskutovat, seznámit se s tou koncepcí případně změnit KVAČRy, změnit strategické dokumenty, pokud k tomu paní ministryně dojde, ale že to nespadne pod stůl úplně a budeme se o tom v nějakém časovém horizontu zase bavit.

Děkuji vám za pozornost a budu doufat, že skutečně ten můj vstřícný návrh, který si myslím, že nikdy se Poslanecké sněmovně nestalo, že by něco takového velkorysého navrhovatel tady říkal a žádal vás o to, abyste jeho návrh podpořili, tak prosím tedy o vaši podporu a budu doufat, že to, co jste říkali před volbami, budete říkat i v tomto volebním období.