Před několika málo dny obletěla světovými médii studie nadace Oto Brenner Stiftung, podle které informovala německá média jednostranně a neobjektivně o uprchlících. Ukazuje se však, že provládní přistěhovaleckou politiku šířili i filmaři.

Pokrytecví a pseudohumanismus zahalený v černém "hidžábu" naší politické korektnosti - i to je forma takzvané hybridní války, hybridní kontinuální kampaně. V tomto kontextu však nejde o nepřátelské působení tušeného nepřítele zpoza suvérénní státní hranice (nebo hranice prostoru nazývaného třeba, například Schengen), ale o v podstatě nepřátelskou aktivitu části politické a kulturní reprezentace proti vlastním lidem. Nelze nepodotknout, že se tak často děje za významného přispění mediálního světa, bohužel i toho tzv. veřejnoprávního (za peníze daňového poplatníka), světa, který se až na čestné výjimky dostává do stále závratnější spirály honby za senzacemi bez ohledu na zachování nejen obyčejné lidské, ale i novinářské etiky a objektivity. Media a část kulturní a akademické obce často, díky ovládnutí ICT technologií, doslova zneužívají své postavení a nikým nezvoleni si doslova uzurpují kompetence politiků, politického řízení společnosti, sofistikovaně formují, manipulují a vnucují své představy a názory, pomocí sofistikovaných kampaní útočí na ty „nesprávné“ politiky, na ty „nesprávné“ názory.

A mnozí pseudopolitici naopak s nadšením plní roli TV showmanů, VIP celebrit a ve snaze být znovu zvoleni, v zákulisí, netransparentně kolaborují s již výše uvedenou vlivovou skupinou. Nemluvě o lidech, kteří ač jsou skutečnými strůjci těchto procesů (nejen na národní ale i na globální úrovni) stojí oproti těm, kteří se svými ambicemi vědomě vystavili společenské a politické kontrole, zcela bez možnosti jakékoliv kontroly v temném zákulisí celého tohoto loutkového cirkusu.