Dobrý večer, děkuji za slovo, paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zaznělo zde mnoho slov popisujících stav, slov varujících, slov, která se nás táží na to, co budeme činit. Jsou z hlediska práva je zde vyslovit zcela jistě na místě, nicméně a omlouvám se za to, neslyšel jsem nic tak nového, aby mne to donutilo k nějakému novému zamyšlení. Nic, co by zásadním způsobem přispělo k mnohatýdenní diskusi a přijímaným opatřením a usnesením k této velmi závažné problematice.

Co mne poněkud překvapilo, je, že řada poslanců zde hovořila tak, jakoby tato Poslanecká sněmovna problém nevnímala, jako by ti poslanci, kteří zde nevystoupili, nejsou v tomto směru aktivní. Bohužel mám i pocit, jako by si někteří nepřipouštěli svou odpovědnost za svá hlasování a podpis Lisabonské smlouvy. Jako by nevnímali to, jak jejich straničtí kolegové hlasovali ve věci kvót v Evropském parlamentu. Překvapuje mne to o to více, že tak hovoří i ti poslanci, se kterými se potkávám tu ve výboru pro obranu, tu ve výboru pro bezpečnost, tu v podvýboru pro Integrovaný záchranný systém či ve výboru pro migraci a azylovou politiku nebo ve Stálé komisi pro kontrolu vojenského zpravodajství. Právě tito poslanci vy kolegové velmi dobře víte, jak dlouho a jak intenzivně se tímto problémem zabýváme. Jak vážně chápeme veškeré aspekty a jak velmi pozorně vnímáme názory našich spoluobčanů.