Bez ohledu na vyhrocenou diskusi vzniklou i v souvislosti s v parlamentu konaným seminářem „Máme se bát Islámu?“ chci za sebe konstatovat, že je svým způsobem úplně jedno, jak mnoho a jak často budeme donekonečna rozebírat skutečné či domnělé ambice migrantů, radikálního islámu, Turecka, Ruska, teroristů a dalších hrozeb. 

Podstatné je, jak se k těmto zcela konkrétním hrozbám postavíme jako Česká republika. Akademické disputace nad tím, proč někdo je, nebo může být nebezpečný, do jaké míry je jeho nebezpečnost dána tím či oním systémem, náboženstvím, ideologií, filosofií, jsou v situaci když „Hannibal ante portas“ poněkud opožděné. Ano, určitě je nezbytné znát nepřítele, jeho pohnutky, ale prioritní je naše SCHOPNOST A OCHOTA SE BRÁNIT, schopnost čelit krizovým situacím jako národ. Tedy nikoliv jen pouze armáda, policie nebo Integrovaný záchranný systém, ale všichni společně.

Pokud jde o „bání se“.