Debata o bydlení v posledních letech často sklouzává k jednoduchým sloganům a rychlým řešením. Jenže právě bydlení je oblast, kde jednoduchá řešení většinou nefungují. A už vůbec ne dlouhodobě.

V oblasti bydlení se pohybuji téměř patnáct let, možná i déle. A to jak po stránce praktické, tak teoretické. Praktické zkušenosti jsem získal především jako bývalý starosta a předseda majetkového výboru města Plzeň, kde jsme otázku obecního bydlení řešili velmi často. Zároveň mám zkušenosti se soukromým nájemním bydlením i s výstavbou vlastnického bydlení a jednáním s developery.

Právě díky těmto zkušenostem jsem si vytvořil svůj vlastní pohled na bytovou politiku. Nemusí s ním souhlasit každý, ale myslím si, že odpovídá realitě i zkušenostem ze zemí, kde dostupné bydlení dlouhodobě funguje.

Bytová politika podle mě nemůže být postavená na jednostranném pohledu ani na rychlých politických gestech. Pokud chceme, aby byla dlouhodobě funkční, musí být obecně přijatelná a stabilní. Nemůže fungovat tak, že jedna vláda něco zavede a druhá to okamžitě zruší. Musí jít o systém, který dokáže fungovat desetiletí. A právě proto považuji za inspirativní takzvaný vídeňský model.

Vídeň už více než sto let ukazuje, že dostupné bydlení nevzniká direktivní regulací soukromého trhu, ale dlouhodobou podporou obecního a družstevního bydlení. To je také hlavní myšlenka komiksu, který tento článek doprovází.

První část ukazuje problém, který často vzniká při plošné regulaci nájemného v soukromém sektoru. Regulace sama o sobě nevytvoří jediný nový byt. Pokud stát pouze administrativně zastropuje ceny, ale nezvýší nabídku bydlení, vzniká nedostatek. Část bytů mizí z trhu, snižuje se motivace investovat do výstavby a prostor dostávají různé formy obcházení pravidel, šedé ekonomiky nebo spekulací.

Proto v komiksu zaznívá jednoduchá věta: „Soukromý trh neregulujeme přímo. Zvyšujeme nabídku bydlení.“ To je podle mě zásadní rozdíl mezi krátkodobým populismem a dlouhodobou hospodářskou politikou.

Druhá část komiksu ukazuje řešení, které se podle mého názoru osvědčilo ve světě i v moderní sociálnědemokratické politice: masivní podpora obecní a státní výstavby bytů, podpora družstevního bydlení, zvýhodněné úvěry pro obce, daňové zvýhodnění sociální bytové výstavby, dostupné nájemné u veřejných bytů, a aktivní role státu při vytváření nové nabídky bydlení.

Právě zde podle mě dává regulované nájemné smysl - u bytů, na jejichž vzniku se podílí stát nebo samospráva. Ne jako plošný zásah do soukromého trhu, ale jako součást veřejné služby.

Třetí část komiksu pak ukazuje logický důsledek: více bytů znamená větší nabídku, větší konkurenci a stabilnější ceny. Tím se postupně omezuje i prostor pro spekulaci s bydlením. A to je podle mého názoru podstata moderní sociálnědemokratické bytové politiky, která se ve světě osvědčila. Ne přerozdělování nedostatku, ale vytváření dostatku. Ne politika zákazů a krátkodobých experimentů, ale dlouhodobá a stabilní podpora výstavby dostupného bydlení.

Bydlení totiž podle mě nemá být luxus pro několik vyvolených. Má být základem důstojného života pro normálně pracující lidi.

Zmíněný komiks v čitelné velikosti najdete ZDE.

Psali jsme:

Chalupný (SOCDEM): Sudetský spektákl a česká vláda jako chytrá horákyně. Ani ano, ani ne

Chalupný (SOCDEM): Národ, který není ochoten svoji zemi bránit, o ni přijde

Chalupný (SOCDEM): Miloš „Taiwanec“ Vystrčil. Žádné morální selhání vlády se nekoná

Chalupný (SOCDEM): Neříkáme lidem, jak mají žít – pomáháme jim žít lépe