Nedávno se smlouvou seriózně zabýval europarlamentní výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO). Nutno říci, že v něm zastánci zmíněných konspirací prohráli a celkově dosti oslabili.
Výbor totiž v první řadě jasně řekl, že TTIP chce a v jaké podobě. Ve své zprávě jednoznačně stanovil priority budoucí smlouvy, jež podle mého názoru přesně odráží i zájmy českých podnikatelů a (přinejmenším) většiny českých spotřebitelů.
Dovolte mi, jako autorce zmíněné zprávy, nechat nahlédnout více pod pokličku. Zdaleka nejde „jen“ o zachování standardů kvality, kde žádné ústupky opravdu nečekejme a nenechme se jimi strašit.
Ambice TTIP jdou mnohem dál. Evropa má potenciál růstu, s nímž jde ruku v ruce navýšení pracovních míst. Transatlantická smlouva k tomu může významně přispět podporou vzájemného obchodu mezi EU a USA.
Měla by odstranit nejen cla, ale dnes běžně používané další obchodní překážky (od celních procedur až po certifikace). Každý podnikatel, který se pokoušel o vývoz do Spojených států, mi dá jistě za pravdu, že je to skutečná věda. Pro menší firmy dnes v podstatě neřešitelný oříšek.
Požadavkem výboru IMCO je, aby se dohoda zaměřila právě na malé a střední podniky, což je speciálně pro Česko, kde tyto představují naprostou většinu firem a zaměstnávají bezmála dvě třetiny pracovní síly, velmi důležitá oblast. Stejně tak se mi podařilo prosadit požadavek na to, aby smlouva pomohla českým firmám účastnit se bez překážek výběrových řízení v USA.
Za klíčový považuji i výborem schválený požadavek na usnadnění mobility pracovníků mezi oběma kontinenty a posun v oblasti vzájemného uznávání kvalifikací. A nakonec my, kteří nejsme obchodníky, ale jen běžnými spotřebiteli, se můžeme těšit třeba na levnější elektroniku nebo džíny americké provenience.
V jednáních jde však i o mnohem víc – pokud se s USA dohodneme na společných standardech a normách, budeme konečně o krok dopředu před Asií, což, jak vývoj ukazuje, může být pro zachování konkurenceschopnosti Evropy již velmi brzy klíčové téma.
Někteří mí kolegové varují, že jsou jednání zahalena tajemstvím a nikdo nechce říct, o čem „smlouva s ďáblem“ bude. Nedovolila bych si je podezírat z neznalosti, snad ale vědí, že mají v Evropském parlamentu zajištěn vstup do vyhrazené místnosti, kde si mohou pročíst veškeré projednávané dokumenty. Možná by to na strach z neznámého trochu zabralo.
A na závěr poznámku. Před několika týdny demonstrovalo v Bruselu proti TTIP zhruba 300 lidí z Velké Británie. Jednou z nich je známá mé asistentky. Díky tomu jsem se dozvěděla, jak se „na výlet do Belgie“ dostali. Nejen letenky, ale i pobyt (a to v ne zrovna levných hotelech) v centru Bruselu demonstrujícím zaplatila jedna nevládní britská organizace. A tak se ptám – kdo platí tuto „antiTTIP“ kampaň a o co mu skutečně jde?
Psali jsme:
Ing. Dita Charanzová, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr, čtk
