Irští hospodští před lety pomalu předem pohřbívali své podniky, kterým se zákazem kouření prý hrozil krach. A mohla bych pokračovat. Výsledek je ovšem ten, že ve všech výše zmíněných krajinách (jako ve většině další evropských zemí) hospodští i kuřáci přežili, druzí jmenovaní možná o nějaký ten pátek déle, než by tomu bylo bez zákazu kouření v hospodách a barech.

Když jsem byla dneska dopoledne se svými dcerami v parku (tyto dny ve Štrasburku), u vchodu nás vítaly cedulky s přeškrtnutou cigaretou. Znovu mi připomněly naši nešťastnou politickou debatu, kterou nemám ambici rozklíčovat, jejíž výsledek je ovšem všeobecně známý. Nejsem žádný extrémista, nezavírala bych kuřáky do ghett, ale jako matka musím uznat, že čistý vzduch v parku a okolí hřiště prostě vítám (a doufám, že aspoň s vnoučaty se ho dočkám i v Česku). Stejně tak i fakt, kdy si po návštěvě restaurace nemusím vyprat veškeré oblečení a umýt vlasy, abych se zbavila nežádoucího odéru (to bych naopak s chutí i u nás zažila ještě v produktivním věku).