Česká republika nemá ekonomickou krizi, ale krizi morálních a etických hodnot. Vybraná politická garnitura nehájí zájmy občanů této země a za kus žvance by zaprodala vlastní zemi. Neprobíhá férový souboj politických směrů, ať už levicových či pravicových, ale probíhá boj o korýtka. Dnes je již běžné, že za teplé místečko daný politik přeběhne z protipólu na protipól a zájmy lidí, kteří ho kvůli jeho přesvědčení a programu zvolili, jim jsou ukradeny.

Korupce a klientelismus jsou morem české politiky. V žebříčku vnímání korupce se Česká republika propadává, což je důležité například pro zahraniční investory, kteří zvolí jinou lokalitu. Existuje hned několik úřadů, které mají s korupcí bojovat, ale bohužel jsou často ovládány politickými silami a nasazenými loutkami, nikoli skutečnými experty. Je jasné, že korupci jako takovou odstranit nelze, je součástí lidské historie po tisíce let, nicméně bych si přál, abychom se v žebříčku korupce vyšplhali na úroveň severských států. K tomu nepomohou nová nařízení a regulace, ale to, že si občané zvolí morálně odpovědné lidi, kteří do politiky nepůjdou kvůli vlastnímu prospěchu, ale kvůli ideálům a touze něco změnit. Také transparentnost a štíhlý stát jsou důležitými prvky ke snížení korupce. Čím více peněz se totiž přerozděluje, tím se riziko možné korupce zvyšuje. Já osobně jsem pro snížení daní, podle mého názoru by totiž peníze měly zůstat v kapsách daňových poplatníků. Pouze já vím, co je nejlepší udělat s mými penězi, nikoli státní aparát. Pokud státní aparát umí lépe hospodařit než já, tak zaveďme daň 98%.