Na úvod říkám, že ani jeden z nich nebyl špatným správcem státní kasy, především jsou silnými osobnostmi, a to je při správě pokladny vždy základ.

Proč o tom přemýšlím z pohledu města a kraje? I ten může přispět do hospodářského cyklu pozitivně, připustíme-li funkčnost původní Keynesovy myšlenky o účinku fiskální politiky, tedy že hospodářskou krizi nutno řešit zvýšením agregátní poptávky. Součástí této poptávky jsou i nákupy samosprávy – město i kraj nakupuje zboží, služby a pořizuje stavby v řádu desítek i stovek milionů. Teoreticky by v době krize jakožto fáze hospodářského cyklu, mohly města a zejména kraje (což je obratově spíše jen velké město) pomoci právé nákupem velkých staveb. Paradox je, že v době krize samosprávám klesají příjmy, jelikož je národní hospodářství v útlumu, míň se vydělává a platí se i méně daní. A příjmy samospráv pocházejí především z podílů na daních. Samosprávy tak v krizích mohou použít především úspory a taky úvěr, mají-li volnou úvěrovou kapacitu.

Město i kraj (možná i stát) má ovšem i ryze sobecký důvod, proč hospodářský vývoj sledovat – nakupovat velké stavby v době krize je levnější a výhodnější, firmy se o zakázky doslova perou.