Česká politika v posledních dnech přinesla cosi, co by ještě před pár lety bylo nepředstavitelné. Člen ODS, strany, která se tradičně zaštiťuje hesly o demokracii a právním státě, veřejně napsal, že doufá, že tajné služby vědí, co mají dělat s konkrétní jmenovanou ženou, doufá prý, že „máme ještě fungující tajné služby, které vědí, co mají dělat, a hlavně ať to vypadá jako nehoda“. Kdo alespoň trochu zná bondovky, ale i jiné špionážní filmy, ví, že Bronislav Šimoník vyzval veřejně tajné služby k její vraždě…

Celá aféra se rozhořela v souvislosti s připravovaným zákonem o registraci subjektů se zahraničními vazbami. Jeho předkladatelé, poslanci ANO, SPD a PRO, se odvolávají na americký zákon FARA, který od roku 1938 požaduje transparentnost od těch, kdo v USA lobují ve prospěch cizích vlád. Kritici okamžitě vytáhli ruskou kartu.

Budiž, politický boj je politický boj. Jenže podívejme se na věc střízlivě. Americká FARA míří výhradně na lobbisty a agenty zahraničních vlád. Výslovně vyjímá náboženské, vědecké, akademické i humanitární organizace. V českém návrhu zatím podobné výjimky chybí, což je legitimní námitka, o níž se dá diskutovat, nicméně zákon je v tuto chvíli v rané, rozpracované verzi. Tato diskuse (věcná, právní, demokratická) se ale kdesi vytratila. Místo ní přišla mediální štvanice na konkrétní osobu.

Štvanice jako politická zbraň