Vážené dámy, vážení pánové, přátelé!

Před několika týdny jsme oslovili desítky politických stran a hnutí, u nichž jsme předpokládali, že se jejich postoje neztotožňují se současným politickým směrem nastoleným vládnoucími stranami po roce 1989, ať se již nazývají pravicovými nebo levicovými. Cílem bylo iniciovat jednotný postup při dalších parlamentních volbách ve věcech pro naši zem naprosto zásadních: nechat rozhodnout náš národ o setrvání v Evropské unii, Severoatlantické alianci a přijímání migrantů.

Reakce byly různé, od nulových přes pozitivní až po naprosto odmítavé. Není účelem tohoto dopisu pouštět se do hlubších analýz, případně napadat ty subjekty, u kterých se naše iniciativa nesetkala s pochopením. Jedna věc ovšem stojí za pozornost: nutnost jednotného postupu deklarují téměř všichni, ale faktická ochota hledat společnou řeč a přizpůsobit tomu i své jednání zas až tak častá není. Z roztříštěnosti názorů některých neparlamentních stran a osobních sporů jejich představitelů pak těží nejen parlamentní subjekty servilně ohýbající hřbet ve směru, kde zrovna kyne nějaký prospěch, ale také média vždy přisluhující těm, kteří jsou momentálně u moci. Určitá aktivita, snažící se navodit zdání jakési dohody o spolupráci, sice v současné době v České republice probíhá, o jejích protagonistech, cílech a úkolech si však každý soudný člověk s elementárním politickým přehledem udělá úsudek sám.