DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT zásadně nesouhlasí s vybíjením vlků, ať už jsou záminky jakékoliv.  Vlk do naší přírody patří a nemáme právo ho vyhubit.  Vlci jsou trnem v oku myslivcům a někteří z nich je považují za škodnou, ve svých revírech je nechtějí a požadují povolení k odstřelu.  Důvodem není jen averze, ale také touha po trofeji.   Myslivců je přitom v ČR skoro sto tisíc a vlků kolem šedesáti.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT poukazuje na to, že lze účinně bránit hospodářská zvířata například vycvičenými ovčáckými psy, ploty, elektrickými ohradníky či jinými zabezpečeními a preventivními opatřeními.  Škody, které vlci způsobí, chovatelům nahradí stát.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT nechápe uvažování Myslivecké komise AK ČR, která na jedné straně prosazuje potřebu snižování stavů spárkaté zvěře, která působí škody na porostech, a zároveň chce vystřílet vlka, který je predátorem vysoké zvěře.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT připomíná, že vlci byli odnepaměti součástí naší krajiny a našich lesů.  Vlci žili na území Česka v hojném počtu do konce 17. století, poté jejich stav klesal kvůli lovu, až byli na přelomu 19. a 20. století zcela vyhubeni.  Poslední vlk na Šumavě byl zastřelen 2. prosince 1874 a v Beskydech 5. března 1914, kde na místě této smutné události má onen vlk dokonce pomník.  Když se k nám  po více jak sto letech, v některých krajích více jak po dvou stech letech, tato krásná šelma opět vrátila, rovnalo se to zázraku, kvitovaného odbornou i laickou veřejností.  Je tragické a nestoudné, že dnes, několik let po jeho návratu do české krajiny zaznívají hlasy o znovuvybití.