Největší část pléna Evropského parlamentu nám zabralo hlasování o části balíku Absolutoria. Jde o unijní obdobu státního závěrečného účtu. Vždy po skončení roku musí každá instituce v EU odevzdat Účetnímu dvoru všechny doklady o tom, jak utratila přidělené peníze z rozpočtu EU. Účetní dvůr, což je unijní obdoba našeho Nejvyššího kontrolního úřadu, následně provede kontrolu účtů z hlediska jejich souladu se schváleným rozpočtem, zákonnosti a také účelnosti. Svoji zprávu pak předkládá Evropskému parlamentu. Oficiálně se tomu říká parlamentní rozpočtová kontrola.

Závěrečná etapa, při níž europoslanci schvalují Absolutorium pro jednotlivé unijní úřady, je spíš parodií na rozpočtovou kontrolu. Téměř u každého bruselského i dekoncentrovaného úřadu najde Účetní dvůr řadu nehospodárností nebo porušení rozpočtových pravidel. Většině europoslanců to však vůbec nepřekáží v tom, aby Absolutorium schválili. Tedy posvětili, že je všechno v pořádku a má to tak běžet dál. I když se nějaké ty peníze holt zase ztratily. Hlavně neztrácet glanc a udržovat zdání, že systém správně funguje.

Podle Smlouvy o EU a fungování EU byl Evropský parlament nadán pravomocí rozpočtové kontroly proto, aby na základě odborných podkladů auditorů z Účetního dvora napravoval nešvary v hospodaření Evropské komise a jí podřízených dekoncentrovaných agentur. Probruselská většina se však zatvrzele brání tuto pravomoc vykonávat. Místo aby europarlament formou usnesení nařídil Komisi potrestat viníky rozhazování peněz, které členské státy svěřily EU, a jednotlivým úřadům uložil nápravná opatření, většina europoslanců ve zprávách k Absolutoriu řeší naprosté nesmysly.