A budou to pak lidé, nikoliv stát, kdo budou rozhodovat, na co konkrétního peníze použijí. Ani na chvilku přitom nepochybuji, že v tomto rozhodování budou moudřejší než vypasený a zpohodlněný stát.

Navíc právě diskuse o zrušení superhrubé mzdy jasně profiluje českou politickou scénu a rozděluje ji na dvě relativně srozumitelné poloviny. Na jedné straně jsou ti, kdo chtějí malý, efektivní a dobře fungující stát, který pro svou činnost potřebuje jen nízké a spravedlivé daně. Na straně druhé jsou pak ti, kteří tradičně volají po velké přerozdělování peněz, zdůrazňují potřebnost zajistit příjmy pro státní rozpočet nebo se „chytře“ maskují za líbivější obhajobu městských a obecní rozpočtů, tedy peněz na lokální investice a spokojený život ať už ve městech či na venkově.