V souvislosti s Green Dealem EU se často objevují pojmy jako „zelený fanatismus“, „šílený grýndýl“, „diktát Bruselu“ a podobně. Jeho odpůrci ale značně manipulují. Rozšířil se nesmyslný narativ, že Česko nemůže mít moc solárů a že tu snad není žádný vítr pro turbíny. Mluví se tu o tom, že náš energetický mix musí být funkční, přitom spousta politiků chce spoléhat jen na jádro. Ačkoliv jsem pro jadernou energii, na jednom zdroji naše energetika prostě stát nemůže. Kdyby nám náhle vypadli dodavatelé jaderného paliva, měli bychom obrovský problém. Proto musíme diverzifikovat – budovat jádro i OZE.

Včera mne na Výboru pro evropské záležitosti Sněmovny nemile překvapil kolega z ODS, který právě takto argumentoval. Třeba kritizoval EU za to, že přeci nemůžeme podporovat OZE, když k tomu nemáme nerostné suroviny. Přitom by stačilo podívat se na internet a zjistil by, že právě kvůli tomu připravuje EU takzvaný Critical Raw Materials Act. Češi mají často pocit, že EU nedomýšlí věci do důsledku, ale kdyby si více ověřovali základní informace, zjistili by, že tomu tak většinou není.

Do důsledků domýšlí i USA nebo Čína. Obě do zelené transformace masivně investují. Takže buď se celý svět zbláznil a v našem malém rybníčku víme vše nejlépe, nebo je něco špatně. Kdybychom z našeho rybníčku vykoukli, zjistíme, že nám ujíždí vlak. Evropu nedávno vyděsil americký investiční plán IRA, který nalije ohromné investice právě do zeleného průmyslu. Právě kvůli němu možná přijde Plzeň o plánovanou gigafactory, která by přinesla tisíce pracovních míst.