Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí k návrhu vládního rozpočtu. Ten rozpočet, jak je předložen, je z našeho pohledu nejen neambiciózní, ale v podstatě bere další rok České republice. Je politický, jako byly všechny předchozí rozpočty vždycky, ale tento je ještě stižen tím, že je předvolební, a tak v době, kdy máme minimální nezaměstnanost a plánovanou v příštím roce ve výši 2,8 %, což je výjimečné číslo i v rámci celé EU, kdy máme 3,1 % plánovaný růst ekonomiky, což je také velice výjimečné postavení v rámci EU a jsem moc rád, že tomu tak je, tak si plánujeme zároveň zaseknout další sekeru ve výši 50 miliard korun, kterou do budoucna někdo bude muset splácet, a do té doby, než se bude splácet, tak na ni budeme platit minimálně úroky. A to si myslím, že promarňujeme příležitost, která tady je, protože aby ekonomika byla v takto výborném postavení, takto výborně fungovala, takové časy, se obávám, dlouho nebudou trvat a také dlouho nebudou opakovat. Proto tento rozpočet v prvním čtení nepodpoříme a naopak podpoříme ten minimální a řekl bych konstruktivní návrh na vrácení a snížení o 22,4 miliardy výdajové stránky rozpočtu tak, aby to zadlužování alespoň nebylo tak vysoké.

To, jak je postavený tento rozpočet, stojí jeho návrh z mého pohledu na dvou pilířích, a to jednak na pilíři dobré nálady a optimismu, protože netáhnou ho státní investice. To vidíme. Skutečně když se podíváte na vyčíslení, aktuálně se investuje méně než v krizových letech, meziročně klesly kapitálové výdaje o 13,5 %, jsme někde kolem 90 miliard korun, ale táhne je optimismus domácností, útraty, zadlužování domácností také a také investice soukromých společností. Je dobře, že tomu tak je, ale stavět to jenom na optimismu a náladě v situaci, kdy se to samozřejmě může velice rychle v rámci týdnů možná měsíců změnit, tak to není zrovna odpovědné.