Podepsáním dopisu, v němž Velká Británie oznamuje odchod z EU, premiérka Theresa Mayová neudělala nic překvapivého, postavila nicméně Unii před drsnou realitu. Brexitu je škoda, nemá už ale dál smysl toho pouze litovat. Teď jde hlavně o dvě věci: jak vyjednat s Londýnem co nejlepší formu spolupráce a jak toho využít ke skutečné reformě, která nezůstane jen na papíře. Obojí je v našem životním zájmu. V prvním případě hrozí, že politici některých unijních zemí a špičky bruselských institucí to budou chtít Britům "osladit". Nesmíme ale zapomenout, že Británie odchází z EU, nikoliv z Evropy. A že ostrovní trh je pro nás důležitý: jednak tam mnozí čeští občané našli pracovní uplatnění, především je to ale významné odbytiště pro náš export. A ztráty pozic v Británii bychom pocítili i doma.

Po Brexitu se očekává revize evropských smluv a nastavení nových pravidel unijní spolupráce. Ani tady nesmíme nečinně přihlížet. Musíme žádat zásadní reformy EU - hlavně flexibilní integraci. Zjednodušeně řečeno, základem by zůstal společný trh a dále by si každý stát zvolil takovou hloubku integrace, která mu nejlépe vyhovuje. Ostatním by v hlubší spolupráci nebránil, ale ani by je k ní nenutil. Také by pomohlo přenesení dalších pravomocí zpět na národní úrovně, aby toho Brusel dělal méně, ale lépe. Za Českou republiku bychom měli mj. žádat výjimky ze zavedení eura a ze společné azylové a migrační politiky. A především nezapomínat: čím jednotnější budeme doma, tím silnější budeme navenek. Mohu vám slíbit, že ODS se o to bude nadále pokoušet.